Test: Šunkové salámy

Říká se, že na šunkovém salámu se pozná, jestli řezník umí dobře své řemeslo. Jak zvládají řeznické umění výrobci, kteří dodávají šunkové salámy do hypermarketů? Odpověď na tuto otázku hledal společný test MF DNES a časopisu Svět potravin, do něhož jsme zařadili 14 vzorků.

Jak to dopadlo?

Všechny salámy měly alespoň tolik masa, kolik jim předepisuje vyhláška, nebyly v nich žádné zakázané separáty ani sója, a pokud jsou přibarveny, tak jen povoleným přírodním barvivem.

Mohli bychom tedy být spokojeni. Ale nejsme. Nedostatků měly šunkové salámy víc než dost.

Tři výrobky splnily povinných 55 procent pro obsah masa takříkajíc s odřenýma ušima, přesněji řečeno až po započtení desetiprocentní tolerance. Znamená to, že se pohybují na hranici předepsaných požadavků. A masa je v nich jen o něco víc, než vody s nejrůznějšími zahušťovadly.

Tři výrobky slibují na obalech vyšší obsah masa, než jaký naměřili v laboratořích Státního veterinárního ústavu v Praze.

Na vysvětlenou: těch 55 procent masa je legislativní minimum, které musí výrobce splnit, aby mohl salám označit jako „šunkový“. Skutečná kvalita však začíná u 80 procent masa. Tolik měla polovina ze 14 testovaných vzorků.

Velké rozdíly v kvalitě, malé v cenách

Rozdíly v množství masa paradoxně příliš nekorespondují s cenami salámů. Ty byly poměrně vyrovnané, pokud nepočítáme rakouský Berger Wellness Krakauer, který se všem ostatním vymykal chutí (byla to spíš šunka než salám) i cenou. Průměrná cena salámů byla 17 korun za 100 gramů.

„Obsah masa je vždy třeba posuzovat ve vztahu k ceně,“ říkají výrobci. Dali jsme na jejich radu a přepočítali nákupní ceny na cenu masa, které je v nich obsaženo, a zjistili jsme zajímavou věc: Ty nejlepší jsou vlastně nejlevnější.

Zatímco u Dulana a Globusu zaplatíte za 100 gramů masa v přepočtu 17 korun, u salámu Schneider vás přijde na 36 korun.

Test tedy nepotvrdil, že by kvalitní „masitý“ salám musel být drahý. A kupodivu z něj nevyplynulo ani to, že výrobky pod značkou hypermarketů jsou obecně horší než ty, které nabízí výrobce pod svou vlastní značkou. Mezi sedmi nejlepšími se ocitlo pět salámů s vlajkou obchodního řetězce, které vznikají podle jeho receptury.

Chuť lepší, než jsme čekali

Nejlepší známka dvojka, nejhorší čtyřka, průměr 2,9. Takové známky si vysloužily salámy v hodnocení chuti, vůně a konzistence. Přesto byla desetičlenná porota odborníků, do níž jsme pozvali i výrobce, s úrovní spokojená.

„Docela mi to chutnalo, byla jsem překvapená, že kromě dvou tu nebyl žádný propadák,“ řekla po degustaci Zdeňka Panovská z Vysoké školy chemicko- technologické v Praze. „Průměr byl lepší, než jsem čekal,“ zhodnotil degustaci Jan Rosmus ze Státního veterinárního ústavu. „Našel jsem si mezi nimi tři favority, které měly vysoký obsah masa a chutnaly dobře, ale také tři propadáky, které byly blátivé, měly málo masa a netypickou chuť.“

Málo masa, hodně spojky

Nejvýraznější vadou byl špatný poměr takzvané spojky a vložky. Pro šunkový salám je totiž charakteristická mozaika kousků libového vepřového masa (vložky) v méně hodnotné spojce. U některých vzorků převažovala spojka nad kostkami masa, což se pochopitelně projevilo i v chuti. Hodně výhrad směřovalo i ke konzistenci. Ta byla někdy blátivá, někdy zase naopak příliš tuhá.

Měkké salámy podléhají rychle zkáze, proto je v laboratoři veterinárního ústavu ještě jednou smyslově prověřili v poslední den spotřeby. Žádný z nich nebyl vysloveně nepoživatelný, ale některé už měly kyselou až štiplavou chuť.

Velké rozdíly jsou i ve složení salámů. Některé se obejdou jen se základními surovinami a minimem aditivních látek, u jiných je seznam éček předlouhý. A opět to souvisí s obsahem masa.

Tam, kde je ho málo, musí si výrobci vypomáhat vodou se zahušťovadly, chybějící masovou chuť dohánět glutamáty nebo šunkovým aroma. A růžovou barvu vylepšit červeným barvivem E120 – přírodní košenila.

 

 

Další testy z kategorie Potraviny