Co se v článku dozvíte?
- Musí prarodiče dodržovat úplně stejná pravidla jako rodiče?
- Která pravidla stojí za důslednou domluvu a která lze nechat být?
- Jak prarodičům říct, co požadujete, aniž by rozhovor zněl jako útok?
- Co dělat, když dohodnuté pravidlo opakovaně ignorují?
- Kdy už nejde o výchovný rozdíl, ale o bezpečnost dítěte?
U babičky může být něco jinak. Ne všechno musí fungovat jako doma
Prarodiče mohou mít vlastní zvyky a čas strávený s nimi nemusí být přesnou kopií života doma. Jiný program, občasná sladkost navíc nebo trochu volnější režim ještě samy o sobě nemusí být důvodem k rodinnému konfliktu.
Problém nastává ve chvíli, kdy rodič nějaké pravidlo považuje za důležité, jasně ho sdělí a prarodič ho přesto opakovaně ignoruje. Ještě závažnější jsou situace týkající se bezpečnosti nebo zdraví dítěte.
American Academy of Pediatrics (AAP) doporučuje u dětí nastavovat jasná a konzistentní pravidla a vysvětlovat je způsobem odpovídajícím jejich věku. V doporučení určeném přímo prarodičům malých dětí pak zdůrazňuje, že jejich přístup k disciplíně by měl být v souladu s přístupem rodičů.
To ale neznamená, že rodiče a prarodiče musejí mít na každou drobnost stejný názor. Užitečnější je určit, které věci jsou pouze preferencí a které už skutečnou hranicí.
Rozdělte si pravidla na preference a skutečné hranice
Před dalším konfliktem může pomoci jednoduchá redakční pomůcka. Nejde o odbornou psychologickou klasifikaci, ale o praktický způsob, jak si ujasnit, zda konkrétní spor opravdu stojí za vyhrocení.
- Preference
Rodič by si přál, aby věci probíhaly určitým způsobem, ale jiná varianta nepředstavuje zásadní problém. Babička například vymyslí jiný program, dítě u ní dostane trochu jinou večeři nebo mu dovolí něco, co doma běžně nedělá. Tady může být prostor pro větší volnost. - Důležité rodinné pravidlo
Sem mohou patřit dohody kolem sladkostí, obrazovek, spánku nebo způsobu, jak dospělí reagují na nevhodné chování. Nemusí jít o nebezpečí, ale pokud má pravidlo fungovat, dospělí by si měli ujasnit, co přesně znamená. - Nepřekročitelná hranice
Bezpečnostní opatření, zdravotní omezení, správné podávání léků nebo například respektování alergie nejsou totéž jako spor o večerku. Stejně vážně je vhodné brát situaci, kdy dospělý dítě vědomě nabádá, aby před rodiči něco tajilo.
Takové rozdělení pomůže rodičům vybrat si, kde opravdu potřebují trvat na svém. Pokud se totiž každá maličkost stane „zásadním pravidlem“, důležité hranice mohou v množství požadavků zaniknout.
Hranice musí být konkrétní, jinak se špatně dodržuje
„Nedávejte mu tolik sladkého“ může pro každého znamenat něco jiného. Pro jednoho je hodně jedna čokoládová tyčinka, pro druhého až několik sladkostí během dne.
Lépe funguje konkrétní dohoda: například že dítě dostane jednu sladkost po obědě a další už ten den ne. Podobně místo neurčitého „ať není pořád na tabletu“ lze říct, jak dlouho nebo kdy jej může používat.
AAP ostatně uvádí i situaci, kdy širší rodina nabízí malému dítěti potraviny, které chce rodič omezovat. Doporučení je v takovém případě jednoduché: požadavek je potřeba rodině jasně sdělit.
Citlivější rozhovor je také zpravidla lepší vést bez dítěte. Nejde o to dokazovat, kdo má pravdu, ale domluvit se na konkrétním pravidle, které bude během péče o dítě platit.
Když babička nebo dědeček odpoví: „My jsme vás také vychovali“
Tato věta dokáže rozhovor rychle změnit v hodnocení celé předchozí generace. Jenže spor o to, zda se děti vychovávaly „lépe dřív, nebo dnes“, většinou konkrétní problém nevyřeší.
Praktičtější je vrátit rozhovor k současné situaci.
Místo dlouhého vysvětlování, co rodiče dělali před třiceti lety špatně, lze říct například: „Vím, že jste to tehdy dělali jinak. My jsme se ale rozhodli, že u něj bude platit toto pravidlo, a potřebujeme, abyste ho při hlídání dodržovali.“
Taková formulace nehodnotí prarodiče jako špatné vychovatele. Současně ale nenechává dohodu otevřenou nekonečnému vyjednávání.
Největší problém vzniká, když se do sporu zatáhne dítě
„Mamince to neříkej.“ „Tatínek to zbytečně přehání.“ „U mě můžeš, i když ti to doma zakázali.“
Tady už nejde pouze o odlišný styl prarodiče. Dítě se dostává doprostřed neshody mezi dospělými a může být tlačeno k tomu, aby něco skrývalo nebo si mezi nimi vybíralo.
Pokud jeden dospělý s pravidlem nesouhlasí, měl by to řešit přímo s druhým dospělým. Dítě by nemělo fungovat jako prostředník, posel ani rozhodčí.
Platí to i opačně. Rodič nemusí dítěti vysvětlovat, že „babička zase neposlouchala“. Spor lze vyřešit mezi dospělými a dítěti jednoduše připomenout, jaké pravidlo platí.
Co dělat, když domluva opakovaně nefunguje?
Jednorázové nedorozumění je něco jiného než vědomé opakování stejného chování. Pokud už bylo pravidlo jasně vysvětleno, a přesto se nic nemění, samotné připomínání nemusí stačit.
Hranice pak potřebuje předvídatelný praktický důsledek. Nemusí jít o trest nebo snahu prarodiče „potrestat“. Důsledek by měl přímo souviset s problémem.
Pokud například prarodič při společné návštěvě dítěti opakovaně nabízí sladkosti navzdory dohodě, rodič může jejich podávání převzít. Jestliže se problém týká zásadního bezpečnostního pravidla při samostatném hlídání, může být nutné změnit podmínky hlídání.
Podstatný je rozdíl mezi výhrůžkou a hranicí. Výhrůžka má druhého přimět k poslušnosti. Hranice naopak říká, co rodič udělá, pokud se konkrétní podmínku nedaří dodržovat.
Kdy už nejde jen o rozdílný názor na výchovu
Ne všechny rodinné spory patří do stejné kategorie. Jiná večerka nebo sladkost navíc se nedají stavět na stejnou úroveň jako ignorování alergie, nesprávné podávání léků nebo nedodržování důležitých bezpečnostních opatření.
AAP například doporučuje, aby domácnost, v níž prarodiče pečují o malé dítě, byla odpovídajícím způsobem zabezpečená. Léky mají být mimo dohled a dosah dětí a uložené tak, aby se k nim dítě nemohlo snadno dostat.
U podobných pravidel proto není hlavní otázkou, zda se prarodičům zdají příliš přísná. Pokud nelze při samostatném hlídání zajistit zásadní zdravotní nebo bezpečnostní podmínku, je namístě upravit způsob péče tak, aby dítě zbytečně nebylo vystaveno riziku.
Smyslem hranic přitom není vyhrát generační spor. Centrum LOCIKA ve svých materiálech k výchově pracuje s myšlenkou jasných a bezpečných hranic, které není nutné prosazovat ponižováním nebo tresty. Podobný princip se dá přenést i do vztahu dospělých: v některých věcech lze být pružný, ale důležitá hranice může zůstat pevná i bez hádky.
Zdroje: AkcniCeny.cz, healthychildren.org, centrumlocika.cz
