Hřebíček, tedy sušená poupata hřebíčkovce kořenného, si často spojujeme s dobou Vánoc, jelikož se používá k přípravě svařeného vína i cukroví. Díky své specifické vůni je však součástí nespočtu sladkých i slaných pokrmů po celém světě.
Hřebíček nad zlato
Hřebíček pochází z Moluckých ostrovů, kterým se díky němu taktéž přezdívá Ostrovy koření. První zmínky o užití hřebíčku pocházejí ze starověké Číny, kde byl využíván v tradiční medicíně i jako koření.
Do Evropy se pak hřebíček dostal ještě před naším letopočtem, jelikož byl velice cenný. Jeho obliba byla dokonce natolik velká, že se stal jedním z nejvýznamnějších obchodních artiklů a jeho cena byla vyšší než cena zlata.
Koření, které změnilo dějiny
Ani později však důležitost hřebíčku neupadala, právě naopak. Pro hřebíček se totiž plavila i světoznámá výprava Fernanda Magalhãese s lodí Victoria. Právě ta později skončila jako první úspěšný pokus o obeplutí Země.
A ačkoli z původních pěti lodí, které se na výpravu vydaly, přežila pouze jediná, byla mise úspěšná. Cena nákladu hřebíčku na jediné lodi totiž několikanásobně převyšovala cenu všech zničených lodí i jejich vybavení.
Hřebíček v kuchyni
Vůni hřebíčku si nejčastěji spojujeme s vánočním cukrovím a perníčky. Můžeme ho však přidávat i do slaných omáček nebo ho využít při přípravě dušeného masa a rýže. Je součástí mnoha směsí koření jako jsou kari, garam masala nebo quatre épices. A nenahraditelný je také v kompotech a nápojích jako jsou punč a svařené víno.
Hřebíček v lidovém léčitelství
Hřebíček má silné dezinfekční, protizánětlivé a znecitlivující účinky. Často se proto používá pro péči o dutinu ústní. Mnoho z našich předků běžně žvýkalo hřebíček při problémech se zuby či s dásněmi, je také součástí kloktadel. Bojuje zejména proti zánětům, zubnímu kazu i citlivosti zubů.
Má však i mnoho dalších pozitivních účinků. Zlepšuje trávení a snižuje riziko vzniku žaludečních vředů. Často se používá pro čištění ran a dezinfekci kůže. Při inhalaci pak dezinfikuje dýchací cesty a léčí záněty průdušek.
