Babičky je jedly běžně, dnes je přehlížíme. Těchto 6 obyčejných potravin stojí za pozornost

Co se v článku dozvíte?

• Které obyčejné suroviny měly v tradiční české kuchyni své pevné místo?
• Proč se hrách a kroupy často objevovaly společně?
• Co mají staré suroviny společného z dnešního výživového pohledu?
• Jak připravit jáhly, pohanku nebo kroupy bez vaření podle staré kuchařky?
• Proč se některé tradiční plodiny znovu dostávají do hledáčku českých gastronomů?

Jídlo všedního dne bylo mnohem prostší, než si dnes představujeme

Představa „kuchyně našich babiček“ bývá spojená hlavně s omáčkami, knedlíky, pečeným masem nebo sladkými moučníky. Každodenní strava však mohla vypadat podstatně skromněji.

Historické prameny z Hlinecka zachycující období od konce 19. století do první třetiny 20. století uvádějí mezi důležitými součástmi všedního jídelníčku například chléb, moučná jídla, brambory a luštěniny. Objevovalo se také zelí a kombinace hrachu s kroupami.

Neznamená to, že tak jedli všichni obyvatelé českých zemí. Strava se lišila podle kraje, majetkových poměrů i konkrétního období. Přesto historické doklady ukazují něco zajímavého: řada surovin, které dnes mohou působit trochu staromódně, měla v domácím vaření mnohem přirozenější místo.

A právě obiloviny, luštěniny a zelenina patří mezi potraviny, které jsou zajímavé i z dnešního výživového pohledu. Jsou totiž přirozenými zdroji vlákniny a luštěniny navíc dodávají rostlinné bílkoviny.

Kroupy: z obyčejného základu se stala přehlížená příloha

Kroupy máme spojené především se zabijačkou nebo tradičními polévkami. Jejich možnosti jsou ale mnohem širší.

Vznikají z obroušeného obilného zrna, nejčastěji ječmene. V tradiční kuchyni byly dostupným základem polévek i samostatných pokrmů a dobře se kombinovaly právě s luštěninami.

Dnes je lze připravit podobně jako rýži. Hodí se například do zeleninového „kroupota“, do husté podzimní polévky nebo po vychladnutí do salátu s pečenou kořenovou zeleninou. Při nákupu se vyplatí počítat s tím, že doba vaření se může podle velikosti krup lišit, proto je nejlepší řídit se návodem na konkrétním balení.

Hrách a další luštěniny: kombinace, kterou znaly generace před námi

Právě spojení hrachu a krup patří k nejzajímavějším historickým příkladům. Odborné prameny dokládají, že se obě suroviny v českém prostředí skutečně používaly společně.

Z dnešního pohledu tato dvojice dává smysl také výživově. Luštěniny poskytují rostlinné bílkoviny i vlákninu a kombinování luštěnin s obilovinami je jedním ze způsobů, jak v pestré rostlinné stravě vhodně skládat zdroje bílkovin.

Není přitom nutné obnovovat historické recepty do posledního detailu. Hrách může skončit v husté polévce nebo kaši, čočka v salátu a fazole v zeleninovém jídle. K luštěninám lze přidat obilovinu, pečivo nebo právě kroupy.

Jáhly: kaše nemusí být jen ovesná

Pod názvem jáhly se skrývá loupané proso. Jde o surovinu s dlouhou historií, která se v české kuchyni používala například do kaší.

Dnes je snadné ji přehlédnout mezi rýží, těstovinami a dalšími běžnými přílohami. Přitom její použití není nijak složité.

Jáhly lze připravit nasladko jako snídaňovou kaši s ovocem, ořechy nebo skořicí. Ve slané podobě mohou posloužit jako příloha nebo základ směsi s pečenou zeleninou. Před přípravou se obvykle proplachují a dále vaří podle pokynů výrobce.

Pohanka: tradiční surovina, ale ne stejně významná všude

Také pohanka má v české kuchyni historické kořeny, její význam ale nebyl ve všech regionech stejný. Právě u ní je proto zavádějící tvrdit, že ji pravidelně jedla každá česká domácnost.

Dnes ji lze využít velmi jednoduše. Funguje jako příloha místo rýže, základ teplé i studené směsi se zeleninou nebo jako kaše. Prodává se v několika podobách, takže způsob přípravy se může lišit.

Pohanka je dobrým příkladem toho, že „tradiční“ nemusí znamenat složité nebo zastaralé. Stačí změnit způsob, jakým ji v kuchyni používáme.

Zelí a kořenová zelenina: podzimní základ není potřeba znovu objevovat

Mrkev, petržel, celer nebo zelí nepůsobí vedle módních surovin nijak exoticky. Právě v tom je ale jejich výhoda. Jsou snadno použitelné v běžném vaření a zelenina je jedním z přirozených zdrojů vlákniny.

Na podzim lze kořenovou zeleninu jednoduše upéct na plechu, přidat do polévky nebo ji podávat společně s kroupami, pohankou či luštěninami.

U zelí není nutné hledat žádné zázračné účinky. Čerstvé i vhodně upravené zelí je jednoduše zelenina, kterou lze snadno dostat do jídelníčku. U kysaného zelí navíc není správné automaticky předpokládat, že každý výrobek obsahuje živé mikroorganismy – záleží na způsobu výroby i následném zpracování.

Co mají všechny tyto potraviny společného?

Nejzajímavější na „jídle našich babiček“ není nostalgie. Je to skutečnost, že řada obyčejných surovin patří do skupin potravin, na které kladou důraz i současná výživová doporučení.

Mezi významné zdroje vlákniny patří zelenina, luštěniny a celozrnné obiloviny. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby sacharidy pocházely především z celozrnných obilovin, zeleniny, ovoce a luštěnin. U lidí starších deseti let uvádí jako cíl alespoň 25 gramů přirozeně se vyskytující vlákniny denně.

To však neznamená, že naši předkové jedli automaticky lépe než dnešní lidé. Historický jídelníček měl řadu podob a závisel na dostupnosti potravin, regionu i sociálních podmínkách. Smysl má spíš podívat se na jednotlivé suroviny bez nostalgických zkratek a využít z nich to, co funguje i v dnešní kuchyni.

Staré suroviny se znovu dostávají do hledáčku gastronomů

Návrat k tradičním plodinám není jen nostalgickou vzpomínkou. V srpnu 2026 iniciativa České pole oznámila výběr kandidátů na další rozšíření projektu zaměřeného na podporu tradičních českých zemědělských produktů a jejich využití v gastronomii.

Mezi kandidáty se dostaly právě kroupy z ječmene a pšenice, jáhly, pohanka a oves.

Suroviny, které si někdo pamatuje hlavně z kuchyně svých prarodičů nebo ze školní jídelny, se tak mohou objevovat v úplně nových úpravách. Jejich výhodou přitom není exotický původ ani nálepka „superpotravina“, ale naopak dlouhá tradice a možnost použít je v obyčejném každodenním vaření.

Jak je vrátit na talíř bez vaření podle stoleté kuchařky?

Není tedy nutné vracet na stůl přesné recepty z doby před sto lety. Zajímavější může být vzít suroviny, které česká kuchyně zná po generace, a použít je způsobem, který odpovídá dnešnímu vaření.

Zdroje: AkcniCeny.cz, webmd.com, health.com, who.int