Co se v článku dozvím?
- Zda kočka skutečně pozná hlas svého majitele.
- Jestli dokáže rozlišit své jméno od jiných slov.
- Proč její reakce často vypadá, jako by nás úplně ignorovala.
- Jak kočky vnímají speciální tón, kterým na ně lidé mluví.
- Proč nelze kočičí chování posuzovat stejným způsobem jako chování psa.
Kočka pozná hlas svého člověka, i když ho nevidí
Majitelé koček dobře znají situaci, kdy zvíře leží na pohovce a na opakované volání zdánlivě vůbec nereaguje. Snadno tak vznikne pocit, že kočka naše slova jednoduše ignoruje nebo že lidský hlas pro ni nemá větší význam.
Experimenty však ukazují něco jiného.
Japonští vědci již před více než deseti lety zkoumali, zda domácí kočky dokážou rozeznat hlas svého majitele od hlasů cizích lidí. Zvířata jednotlivé osoby neviděla, pouze poslouchala jejich nahrávky.
Když zazněl hlas člověka, se kterým kočka žila, její chování se změnilo. Neznamenalo to ovšem, že by okamžitě vstala a rozběhla se ke zdroji zvuku.
Typická reakce byla mnohem nenápadnější. Kočky častěji pohybovaly ušima, otáčely hlavou nebo změnily pozornost směrem ke zvuku.
Právě zde vzniká jeden z největších rozdílů mezi lidským očekáváním a kočičí realitou. Člověk očekává viditelnou reakci. Kočce může k potvrzení toho, že informaci zaznamenala, stačit nepatrný pohyb ucha.
Své jméno pravděpodobně pozná také
Ještě zajímavější výsledky přinesl výzkum zveřejněný v roce 2019. Vědci chtěli zjistit, zda domácí kočky dokážou rozeznat vlastní jméno od jiných slov podobné délky.
Princip experimentu byl poměrně jednoduchý.
Kočky nejprve slyšely několik různých slov. Jak se zvuky opakovaly, jejich pozornost postupně klesala. Zvířata si na ně zvykla a přestávala reagovat.
Potom ovšem zaznělo jejich vlastní jméno.
U části sledovaných koček se pozornost opět zvýšila. Výsledky naznačily, že kočky dokážou zvuk svého jména odlišit od ostatních běžných slov.
Zajímavé je, že rozdíl některé kočky zaznamenaly i tehdy, když jejich jméno vyslovil cizí člověk.
To samozřejmě neznamená, že kočka chápe jméno úplně stejným způsobem jako člověk. Není možné říci, zda si při jeho vyslovení uvědomuje vlastní identitu v lidském smyslu.
Mnohem pravděpodobnější je jednodušší vysvětlení. Konkrétní kombinace zvuků se během jejího života opakovaně spojuje s událostmi, které se jí týkají.
Po jménu může následovat krmení, pamlsek, hlazení, hra, otevření dveří nebo například cesta k veterináři.
Kočka se proto může naučit: Tento zvuk obvykle znamená, že se něco bude týkat právě mě.
Poznat jméno ale neznamená přijít na zavolání
Právě zde se dostáváme k důvodu, proč tolik lidí pochybuje, zda kočka své jméno vůbec zná.
Zvíře totiž může zvuk správně identifikovat, aniž by mělo potřebu jakkoli výrazně reagovat.
Představte si kočku spící na teplém parapetu. Zavoláte její jméno. Otočí ucho. Informaci pravděpodobně zaznamenala.
Nic dalšího se však nestane.
Z pohledu člověka reagovala nulově. Z pohledu kočky možná právě proběhla kompletní analýza situace: známý hlas, známé jméno, žádný podezřelý zvuk misky ani lednice, žádné šustění pamlsků. Důvod vstávat zatím neexistuje.
Je přitom důležité oddělit vědecká fakta od našeho lidského výkladu. Výzkumy dokazují, že kočky určité zvuky rozlišují. Nedokážou nám říci, zda kočka skutečně přemýšlí v duchu: „Slyším tě, ale nechce se mi.“
Výsledek však může pro majitele vypadat přesně tak.
Na kočku mluvíme jinak než na ostatní lidi
Zvláštní kapitolou je způsob, jakým lidé ke svým zvířatům promlouvají.
Mnoho majitelů nevědomky používá při komunikaci s kočkou vyšší hlas, výraznější intonaci a jednodušší věty. Podobný jev známe například při komunikaci s malými dětmi.
Výzkum naznačil, že kočky dokážou rozlišovat také tento specifický způsob řeči.
Zajímavý byl především jeden detail. Kočky výrazněji reagovaly na řeč zaměřenou přímo na ně zejména tehdy, když ji používal jejich vlastní majitel. U neznámých osob nebyl stejný efekt tak výrazný.
Nejde tedy pouze o jednotlivá slova. Kočka může vnímat kombinaci hlasu, melodie řeči, tónu a zkušenosti s konkrétním člověkem.
Jinými slovy: ten zvláštní hlas, který používáte pouze doma a nikdy byste s ním nepromluvili například na kolegu v kanceláři, možná opravdu plní svůj účel.
Kočky sledují, odkud hlas přichází
Schopnosti koček přitom pravděpodobně nekončí u jednoduchého rozpoznání hlasu.
Další japonský experiment se zabýval tím, zda si kočky podle hlasu dokážou vytvářet představu o poloze svého majitele.
Zvířata nejprve slyšela hlas svého člověka z určitého místa. Následně se stejný hlas nečekaně ozval z jiné části prostoru.
U některých koček bylo možné pozorovat známky překvapení. Výzkumníci výsledky interpretovali tak, že kočka může pomocí hlasu průběžně sledovat přibližnou polohu člověka v prostoru.
Pokud tedy na kočku mluvíte z vedlejší místnosti, nemusí být vůbec tak odpojená od dění, jak se na první pohled zdá.
Možná přesně ví, kde jste.
Pouze nepovažuje za nutné vás o tom informovat.
Pes odpovídá nápadně, kočka často jen nenápadně
Část nedorozumění mezi lidmi a kočkami může souviset také s tím, že jejich chování podvědomě porovnáváme se psy.
Pes na oslovení často reaguje velmi jednoznačně. Otočí hlavu, přijde, začne vrtět ocasem nebo čeká na další pokyn.
Kočičí komunikace může být podstatně jemnější.
Sledujte například:
- natočení uší směrem k vašemu hlasu,
- krátký pohled vaším směrem,
- pohyb hlavy,
- změnu polohy těla,
- pohyb ocasu,
- krátké zamrkání,
- přerušení činnosti na několik sekund.
To všechno mohou být projevy toho, že kočka váš hlas zaznamenala.
Majitel tak může několik let žít v přesvědčení, že zvíře na své jméno nereaguje, přestože kočka pokaždé provede drobný pohyb ucha.
Ignoruje vás tedy kočka schválně?
Na tuto otázku věda jednoduchou odpověď nenabízí.
Dnes máme poměrně dobré důkazy, že kočky dokážou rozlišit hlas známého člověka, naučit se zvuk svého jména a reagovat na způsob, kterým na ně jejich majitel mluví.
Rozpoznání informace však není totéž jako ochota vykonat požadovanou činnost.
Kočka není přístroj, který po vyslovení správného příkazu automaticky provede očekávanou operaci. Její reakci ovlivňuje prostředí, nálada, zkušenost, motivace i to, co právě dělá.
Pokud proto příště třikrát zavoláte její jméno a nedostaví se žádná viditelná odezva, zkuste se podívat pozorněji.
Možná zjistíte, že jedno ucho je nenápadně natočené přesně vaším směrem.
A v tu chvíli bude otázka, zda vás kočka slyšela, pravděpodobně vyřešena.
Mnohem složitější zůstane otázka, proč se rozhodla, že odpověď není nutná.
Zdroje: AkcniCeny.cz, nature.com, springer.com
