Léto v České republice může být krásné, ale také nesnesitelně horké. V období, kdy se teploty vyšplhají k neúnosným hodnotám, zejména když takové období trvá dlouho, lidé se v bytech často ocitají v situaci, kdy jsou podmínky neúnosné. Horka pravidelně zastihnou české domácnosti nepřipravené a v budovách se nahromaděné teplo drží dlouho do nočních hodin. V takových podmínkách je těžké existovat, natož aktivně žít. Co je však alarmující, zákony ani předpisy v České republice na rozdíl od pracovišť neřeší teplotní maxima v domácnostech.
Kvůli extrémnímu horku během loňského léta, které bylo v Evropě dosud nejteplejší, zemřelo podle studie Nature Medicine téměř 62 tisíc lidí. Nejvíce úmrtí si vedra vyžádala v Itálii (18 tisíc), ve Španělsku (přes 11 tisíc) a v Německu (8 tisíc). Situace není lepší ani v České republice, kde podle vědců z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Fakulty životního prostředí pražské České zemědělské univerzity vlna veder mezi lety 2010 až 2019 vyžádala dvakrát více obětí než ve třech předešlých dekádách.
Přestože klimatizované kancelářské prostory podléhají zákonům, které sledují ochranu zdraví při práci, v bytových prostorách se situace s vysokými teplotami nijak nereguluje. „Nastavení minimálních či maximálních teplot v obydlí, tedy v bytových nebo rodinných domech, jsou v letních měsících individuální záležitostí. Zákon o ochraně veřejného zdraví ani jiné podzákonné předpisy neupravují minimální nebo maximální požadavky na teploty v obytných prostorách,“ uvedl mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
„Žádný předpis v rezidenčních budovách navíc neřeší skutečnou teplotu naměřenou v reálných podmínkách,“ říká Michal Čejka konzultant energetických úspor z Centra pasivního domu. „S ohledem na predikci vývoje klimatu, která přinese vyšší četnost, intenzitu a délku vln veder a nižší odolnost lidského organismu na vysoké teploty, by si dané téma zasloužilo podrobnější legislativní úpravu,“ domnívá se Čejka.
.png)
Měla by být zavedena povinnost provádět výpočet teplot v bytech na základě dlouhodobých trendů a hodnotit stav budov, vnitřní zisky a umístění budovy, zejména v oblastech s vysokou urbanizací. Tyto kroky by lidem pomohly lépe se připravit na extrémní vedra, odhadnout, za jakých okolností se může klima v obydlí přiblížit neúnosným hodnotám a minimalizovat tak rizika spojená s vystavením vysokým teplotám.
V současné době je norma stanovující tepelně technické požadavky pro budovy omezena na horní limit 27 stupňů Celsia, avšak tato teplota není aktivně kontrolována. Odborníci apelují na potřebu přehodnotit normy a začít brát v úvahu reálnou teplotu naměřenou v bytových prostorách.
Předpisy také neregulují vnější opatření na omezení vzniku tzv. tepelného ostrova, což zahrnuje úpravu vegetace, zachování půdy v okolí budov, zelené střechy, světlé odstíny barev povrchů a další kroky vedoucí ke snížení teploty v urbanizovaných oblastech. Tyto opatření by mohla pomoci snížit tepelnou zátěž a zlepšit kvalitu života v horkých letních měsících.
Celkově je tedy jasné, že problematika extrémního horka v bytech a domácnostech v České republice vyžaduje komplexní a progresivní přístup. Aktualizace předpisů a větší pozornost věnovaná ochraně obyvatel před letními vedry by mohly být klíčem k minimalizaci úmrtí a zlepšení kvality života během horkých letních měsíců.
