Než začnete hledat houby, podívejte se nahoru. Stromy vám napoví, kde pátrat

Co se v článku dozvíte?

• Proč některé houby vyhledávají blízkost určitých stromů?
• Co má smysl hledat ve smrčině nebo pod borovicemi?
• Které známé houby jsou spojené s břízou a dubem?
• Proč hřib smrkový nemusí růst právě pod smrkem?
• Která vazba mezi stromem a houbou je naopak mimořádně silná?

Proč zkušený houbař sleduje nejen zem, ale i stromy?

Druhové složení lesa není pro houbaře jen kulisa. Mnoho známých lesních hub vytváří se stromy takzvanou mykorhizu. Podhoubí je v kontaktu s kořeny dřeviny a mezi oběma organismy probíhá vzájemně prospěšná výměna látek.

Pro houbaře z toho plyne jednoduchá praktická rada: než začne prohledávat mech a listí, měl by si všimnout, jaké dřeviny na místě převládají.

Háček je v tom, že jednotlivé druhy hub jsou různě vybíravé. Některé mají několik možných stromových partnerů, jiné jsou na určitou dřevinu navázané mnohem těsněji. Jednoduché pravidlo „jeden strom = jedna houba“ proto nefunguje.

Smrk: klasické místo pro praváky, ale název trochu mate

Smrkový les patří mezi prostředí, která houbaři tradičně důkladně procházejí. Jedním z důvodů je hřib smrkový. Vyplatí se sledovat například mladší smrčiny a jejich okraje.

Právě hřib smrkový ale ukazuje, proč se nelze řídit pouze názvem houby. Smrk sice patří mezi jeho významné mykorhizní partnery, rozhodně však není jediný. Hřib smrkový vytváří mykorhizu hlavně se smrkem a bukem, ale také s dubem, břízou nebo borovicí.

To znamená, že pěkného „smrkáče“ můžete objevit i tam, kde kolem vás žádný smrk není.

Strom → co má smysl hledat?

Tabulku je potřeba chápat jako pomůcku pro hledání, nikoli jako určovací klíč.

Borovice: zaměřte se na klouzky a ryzce

Když v lese převládají borovice, mění se i okruh hub, po kterých má smysl pátrat. Typickým příkladem je klouzek obecný, který tvoří mykorhizu s borovicemi.

Borové porosty mohou být zajímavé také pro další klouzky. Pod borovicemi se objevuje například klouzek kravský nebo klouzek žíhaný. Z jedlých mykorhizních druhů je s borovicemi spojen také ryzec borový.

Ani tady ale neplatí, že stačí najít borovici a pod ní musí čekat klouzek. Důležitá je půda, vlhkost, stáří a charakter porostu i aktuální podmínky pro tvorbu plodnic.

Bříza: strom, který se vyplatí poznat na první pohled

Břízu rozezná díky její světlé kůře i méně zkušený návštěvník lesa. Pro houbaře je navíc velmi užitečným orientačním bodem.

Jednou ze známých hub spojených s břízami je křemenáč březový. Pokud tedy přijdete na místo s větším zastoupením bříz, právě tento druh může patřit mezi houby, po kterých se vyplatí dívat.

Ani zde ale samotná přítomnost stromu nic nezaručuje. Bříza pouze říká, že jedna z důležitých podmínek pro výskyt některých druhů může být splněna.

Dub a další listnáče: „dubák“ nemusí být jen pod dubem

Podobnou past jako hřib smrkový skrývá také hřib dubový. Duby jsou jeho hlavním mykorhizním partnerem, nikoli však jediným. Hřib dubový může vytvářet mykorhizu také s bukem, habrem nebo lípou.

Právě v listnatém lese je proto dobré všímat si jeho skutečného složení. Označení „listnatý les“ je pro houbaře příliš široké. Rozdíl je, zda kolem sebe vidí především duby, buky, břízy, habry nebo směs několika dřevin.

Hřib dubový navíc patří mezi teplomilnější druhy. Samotná přítomnost dubu tedy opět představuje pouze jednu část skládačky.

Modřín ukazuje, jak těsná může být vazba houby na strom

Jestli existuje dvojice, na které lze vztah stromu a houby ukázat opravdu názorně, je to modřín a klouzek sličný.

Klouzek sličný roste téměř výlučně pod modříny. Jde tedy o mnohem užší vazbu, než jakou jsme viděli například u hřibu smrkového.

Pro houbaře to funguje i opačně. Pokud v okolí žádné modříny nejsou, nemá velký smysl právě tento druh cíleně hledat. Jakmile modříny objeví, získává velmi konkrétní stopu, na co se v jejich okolí zaměřit.

Strom je mapa, ne záruka plného košíku

Rozpoznání stromů dokáže hledání výrazně zpřesnit, samo o sobě však nestačí. O tom, zda houba vytvoří plodnice, rozhoduje více podmínek najednou.

Roli hraje vláha, teplota, půda, zastínění, charakter a stáří porostu i to, jaké počasí panovalo v předchozích dnech. V terénu se proto vyplatí kombinovat několik vodítek. Zajímat mohou vlhčí místa, mech, okraje porostů nebo místa, kde se mění charakter lesa.

Praktický postup při příchodu do neznámého lesa tak může vypadat jednoduše:

1. Rozhlédnu se a určím hlavní dřeviny → 2. odhadnu, které houby s nimi mohou být spojené → 3. hledám vhodné mikrostanoviště → 4. nalezenou houbu určím podle jejích skutečných znaků.

Poslední bod je zásadní. Strom ani místo nálezu nikdy nestačí k bezpečnému určení houby nebo její jedlosti. Dvě podobné houby mohou růst na podobných stanovištích a rozhodující jsou vždy znaky samotné plodnice.

Až tedy příště přijdete do neznámého lesa, nemusíte začít tím, že budete bezcílně prohledávat zem. Nejdříve se podívejte kolem sebe. Složení lesa vám může napovědět, po čem má na daném místě vůbec smysl pátrat.

Zdroje: AkcniCeny.cz, myko.cz, tis-cz.cz