Reklama Reklama Advertisement
Vaše poloha:
Spropitné už není jen pro číšníka. Víte, kde vás o něj požádají také?
(Foto: canva.com)
Spropitné už není jen pro číšníka. Víte, kde vás o něj požádají také?
(Foto: canva.com)

20.08.2025

Spropitné už není jen pro číšníka. Víte, kde vás o něj požádají také?

Ještě nedávno bylo dýško samozřejmostí jen v restauraci nebo kavárně. Dnes se ale spropitné v Česku posouvá i do zcela nových oblastí – od samoobslužných pokladen přes e-shopy až po situace, kdy o něj zákazník musí rozhodnout ještě před samotnou službou. Co to vypovídá o české společnosti a kam nás tento trend zavede?

 

Co se v článku dozvíte?

  • Proč už spropitné není jen v gastronomii?
  • Jak funguje dýško ještě před poskytnutím služby?
  • V čem se liší česká kultura spropitného od USA?
  • Proč e-shopy a skladníci začínají žádat o spropitné?
  • Jaké názory mají odborníci na budoucnost tohoto trendu?

 

Spropitné už není jen v restauraci

 

„Dřív jsem dýško řešila jen u číšníka. Teď mi naskakuje volba spropitného i na samoobslužné pokladně,“ říká čtenářka Petra z Prahy. Podobnou zkušenost má stále více lidí – při platbě kartou zákazník vidí možnost přidat 5, 10 nebo 15 %. Tato praxe, původně spjatá s gastronomií, se začíná objevovat i v obchodech či službách, kde by ji dříve nikdo nečekal.

 

Dýško ještě před službou? Nový fenomén

 

Kontroverzi vzbuzují případy, kdy zákazník platí spropitné ještě předtím, než službu dostane. Typicky jde o objednávky přes aplikace na dovoz jídla, kdy systém nabídne dýško kurýrovi už při platbě. „Nevím, jestli mám dát spropitné předem. Co když jídlo přijede studené?“ ptá se Martin, který pravidelně objednává večeře online. Tento model staví zákazníka do nepohodlné situace a mění samotný význam dýška.

 

Inspirace z USA, ale česká realita

 

Ve Spojených státech je tipping hluboce zakořeněný – bez 15 až 20 % spropitného se obsluha často ani neobejde. V Česku je ale situace odlišná. „Na rozdíl od USA jsou platy v gastronomii u nás méně závislé na dýšku. Proto zákazníci reagují citlivěji na jeho rozšiřování do nových oblastí,“ vysvětluje ekonomka Jana Novotná. Češi vnímají spropitné spíše jako odměnu za nadstandardní službu, nikoli povinnost.

 

Když dáváte spropitné skladníkovi

 

Další novinkou je možnost odměnit i pracovníky, kteří zboží připravují v e-shopech. „Na konci nákupu se mi zobrazila možnost přidat 20 Kč skladníkovi. Upřímně jsem byla překvapená,“ popisuje zákaznice z Brna. Tento trend ukazuje snahu firem motivovat zaměstnance i tam, kde zákazník jejich práci přímo nevidí. Zároveň ale vyvolává otázku, zda se tím neřeší spíše nízké mzdy než skutečná odměna za extra péči.

 

Co na to odborníci?

 

Podle sociologa Pavla Hrušky je rozšiřování spropitného logickým důsledkem digitalizace plateb a tlaku firem na efektivitu. „Technologie umožnila rychle vložit dýško do transakce, a tak se firmy snaží tuto možnost využít,“ vysvětluje. Dodává ale, že pokud zákazník začne mít pocit, že je dýško vynucené, může to mít opačný efekt – frustraci a odmítání.

 

Budoucnost spropitného v Česku

 

Jak se bude kultura spropitného vyvíjet? Dá se čekat, že nabídky na dýško uvidíme častěji – nejen v gastronomii, ale i u samoobslužných pokladen, e-shopů či nových služeb. Otázkou zůstává, zda zákazníci tento trend přijmou, nebo se proti němu vymezí. V českém prostředí se totiž spropitné stále chápe spíše jako dobrovolná odměna, nikoli povinnost.

 

Zdroje: AkcniCeny.cz, statista.com, aktualne.cz

Mohlo by Vás zajímat

Muž začal křičet u samoobslužné pokladny a odmítl zaplatit. Když prodavačce řekl proč, změnila na něj názor

Pán začal křičet kvůli nefunkční pokladně, mladík marně hledal čárový kód na banánu a malá holčička chtěla převzít celou směnu. Práce u samoobslužných pokladen přináší situace, které by člověk jen těžko předvídal. A někdy stačí pár minut, aby se z nepříjemného setkání stal okamžik, na který se nezapomíná.

„U mě můžeš.“ Jak řešit prarodiče, kteří dětem dovolují to, co rodiče zakázali

Rodič něco zakáže a babička vzápětí prohlásí: „Ale u mě můžeš.“ Jednou může jít o nevinnou výjimku, při opakování však snadno vznikne spor mezi dospělými. Ne všechna odlišná pravidla u prarodičů přitom mají stejnou váhu. Klíčové je poznat, nad čím lze mávnout rukou a kde už je potřeba stanovit jasnou hranici.

Rodiče očekávají, že za nimi budete jezdit každý víkend. Jak jim říct ne bez výčitek a hádek?

Je pátek a rodiče už počítají s tím, že v neděli přijedete na oběd. Vy ale toužíte po klidném víkendu, potřebujete dohnat domácí povinnosti nebo chcete být jen se svou vlastní rodinou. Odmítnout návštěvu se zdá jednoduché, dokud nepřijdou výčitky a zklamání. Jak změnit zavedený rodinný zvyk, aniž byste zbytečně narušili vztahy?

Mysleli jsme, že vařením na dovolené ušetříme tisíce. Pak jsme spočítali všechny výdaje

Vaření na dovolené považuje řada českých rodin za jednoduchý způsob, jak ušetřit za restaurace. Jenže do účtu nepatří pouze potraviny. Když započítáte zbytky, drobné nákupy, občerstvení venku i čas strávený v kuchyni, úspora začne vypadat trochu jinak.

Dcera chtěla školní výbavu podle sociálních sítí. Pak dostala rozpočet a zjistila, kolik její přání skutečně stojí

Školní výbava už dávno není jen seznam sešitů, pastelek a tužek. Děti na sociálních sítích vidí batohy, penály, lahve i doplňky, které jednoduše „musí mít“. Co se ale stane, když místo rodičovského ne dostanou pevný rozpočet a možnost rozhodnout se samy?

Můj muž kontroluje každou účtenku z obchodu. Připadám si jako nesvéprávná

Stála u regálu s vložkami a přepočítávala každou korunu. Ne proto, že by rodina neměla peníze. Ale protože doma čekal muž, který večer znovu vytáhne účtenku a začne výslech. Příběh ekonomického násilí často začíná nenápadně a končí pocitem naprosté bezmoci.

Manžel mi stopnul peníze. Udělal ze mě shopaholičku, aby nemusel přiznat, že jako muž selhal

Navenek působili jako dokonalý pár. Velký dům, stabilní život, žádné hádky na veřejnosti. Jenže za zavřenými dveřmi zůstávalo ticho, které bolelo víc než křik. A zatímco on mizel do pracovny, ona začala mizet v nákupních aplikacích. Ne kvůli luxusu. Kvůli pocitu, že ještě něco cítí.

„Zablokovala mi nákup a pak mě před všemi prohlíželi jako zlodějku. Kvůli jedné kaiserce už tam nepůjdu,“ říká Jana

Znáte ten pocit, když se na samoobslužné pokladně rozsvítí červené světlo a celý obchod se na vás otočí? Jana (34) z Prahy tento moment zažila minulý týden. Stačila jedna malá chyba při markování pečiva a z běžného nákupu se stala ponižující scéna, na kterou jen tak nezapomene. Její příběh otevírá debatu o tom, kde končí prevence krádeží a začíná šikana poctivých zákazníků.

Po čtyřicítce odešla z korporátu: „Měla jsem všechno. A přesto jsem byla nešťastná“

Měla stabilní práci, vysoký plat i jistotu, kterou jí okolí závidělo. Přesto se každé ráno budila s pocitem, že žije život, který není její. Příběh ženy, která po čtyřicítce odešla z korporátu, ukazuje, proč samotný úspěch někdy nestačí a co se stane, když tělo i hlava řeknou dost.

Stačila jedna věta u pokladny. Fronta jí dala jasně najevo, že se neměla ozývat

Všimla si chyby a ozvala se. Nic víc. Přesto se během několika vteřin ocitla pod tlakem celé fronty. Jana (34) nečekala hádku ani konflikt, jen opravu ceny. Místo toho přišlo ticho, napjatá atmosféra a pocit, že udělala něco, co se „nedělá“.

Spolupracujeme s: