Co se v článku dozvím?
- Jak vznikla jedna z nejznámějších žalob proti Bohu.
- Proč rumunský vězeň obvinil církev, že ho neochránila před ďáblem.
- Kdo a proč zažaloval Satana u federálního soudu v USA.
- Jak soudy reagují na nadpřirozené žalované.
- Proč jsou podobné žaloby právně neřešitelné.
První velká žaloba Boha: Když blesk zasáhne dům, někdo musí být vinný
V roce 1969 se americká sekretářka z Arizony, Betty Penrose, rozhodla k nevídanému kroku: zažalovala samotného Boha. Tvrdila, že právě „Boží nedbalost“ může za to, že její dům zasáhl blesk a způsobil rozsáhlé škody.
Betty učinila své rozhodnutí s pomocí šéfa a právníka Russe Tansyho, u kterého pracovala. Právě on žalobu podal — strategicky však ne v Arizoně, ale v kalifornském Sonomu, kde tehdy žila silná komunita hipíků a alternativních sdružení. Právě tam doufal, že se případ setká s „otevřenější“ reakcí.
Kdo vlastní univerzum?
Klíčovým argumentem bylo tvrzení, že Bůh může být považován za vlastníka pozemků v okrese — protože týden předtím zpěvák Lou Gottlieb převedl svůj ranč „na Boha“ jako symbolický akt. Tento krok byl samozřejmě později označen za právně neplatný, protože „Bůh se nedostavil k převzetí listin“.
Betty požadovala:
- 75 000 dolarů jako náhradu škody
- 25 000 dolarů jako trestní sankci
V žalobě uvedla, že Bůh jako „správce vesmíru“ nese odpovědnost za počasí — a tím i za blesk, který její dům poškodil.
Soud však případ okamžitě zamítl, protože žalovaný nebyl identifikovatelný jako osoba nebo instituce spadající pod soudní jurisdikci.
„Nemůžeme předvolat entitu, kterou nelze právně kontaktovat,“ uvedl tehdy soudce.
Když církev „neochrání“: Rumunský vězeň a žaloba za duchovní selhání
V roce 2005 se k podobně nečekanému kroku odhodlal rumunský vězeň Pavel M., který si odpykával dvacetiletý trest za vraždu. Ten zažaloval Rumunskou pravoslavnou církev — jako zástupce Boha na Zemi.
Tvrdil, že:
- jeho křest je smluvním závazkem,
- církev měla chránit jeho duši i mysl,
- a tudíž měla zabránit jeho „posednutí zlými myšlenkami“, které vedly ke zločinu.
Soud žalobu rychle odmítl. Důvod byl jednoduchý:
Bůh ani církev nejsou právnické osoby odpovědné za lidské činy před civilním soudem.
Další level absurdity: Žaloba přímo na Satana
V roce 1971 posunul Američan Gerald Mayo bizarní žaloby na úplně novou úroveň. Podal stížnost u federálního soudu v Pensylvánii a žaloval:
„Satana a všechny jeho pomocníky.“
Tvrdil, že mu:
- systematicky škodí,
- brání v úspěchu,
- způsobuje životní neštěstí,
- a „porušuje jeho ústavní práva“.
Zároveň žádal osvobození od poplatků, protože „Satan mu svými zásahy znemožnil finanční prosperitu“.
Soud si nevěděl rady — a případ zamítl
Federální soud odmítl žalobu mimo jiné proto, že:
- žalovaný nebyl dosažitelný,
- nebylo jasné, jak by soud měl Satana kontaktovat,
- žaloba neobsahovala ani náznak reálného postupu, jak by měl proces probíhat.
Soudkyně tehdy uvedla, že „případ není možné vést, protože soudní moc nedisponuje prostředky k výkonu pravomoci nad nadpřirozenými bytostmi“.
Proč tyto případy soudy odmítají?
Podobné žaloby se čas od času objeví po celém světě. Proč ale nikdy neprojdou?
Důvody jsou jasné:
- Soud může soudit jen identifikovatelné subjekty — osoba nebo organizace s právní zodpovědností.
- Nadpřirozené entity nemají právní existenci.
- Nelze je kontaktovat, předvolat ani zastupovat.
- Neexistuje způsob, jak vynutit splnění rozsudku.
Lidská představivost je nekonečná, ale soudní praxe ne
Obviňovat vyšší moc může být pro některé lidi způsob, jak se vyrovnat s osobní tragédií nebo neštěstím. Právo má však jasná pravidla. A i když jsou podobné kuriózní případy fascinující, ukazují, že:
Soudní systém má své limity — a nadpřirozené entitě prostě předvolání nedoručíte.
Zdroje:
Various archives of U.S. District Court cases
BBC: Oddest lawsuits in history
Zdroje: bbc.com, uscourts.gov.
