Co se v článku dozvím?
- Co se stalo panu Jaroslavovi v supermarketu
- Jak reagovala pokladní a proč ho to zasáhlo
- Jak na podobné situace reagují ostatní senioři i mladší lidé
Příběh: Stačil jeden omyl a připadal si jako zbytečný dědek
„Jsem zvyklý si nákup naskenovat sám. Jde mi to, jen někdy déle hledám čárový kód. Tentokrát jsem na konci zadal špatně PIN ke kartě – překlepl jsem se. Nevěděl jsem, jak to opravit, tak jsem zavolal slečnu z obsluhy,“ popisuje pan Jaroslav běžnou situaci, která se ale rychle změnila v nepříjemnou.
Slečna přišla, podívala se na displej a pak se trochu pousmála. „No jo, to se u starších často stává. Už nestíháte ty dotykové displeje, že?“ pronesla s úsměvem, ale bez snahy o pomoc.
„Zarazilo mě to. Říkala to klidně, jako kdybych byl dítě, kterému se vysvětluje, že je pomalé. Řekl jsem jí, že jsem udělal jen chybu, ale ona pokračovala: "To nic, dědečku, hlavně klídek."
Konflikt: Prý to nebylo osobní. Ale urazilo ho to
Pan Jaroslav se necítil uražený kvůli jedné větě, ale kvůli přístupu. „Nepotřebuji, aby mi někdo říkal, že jsem starý a pomalý. Potřeboval jsem poradit, ne soucit nebo zesměšnění,“ říká.
Slečně řekl, že takové řeči jsou nevhodné, ale ona jen pokrčila rameny. „Já to tak nemyslela, to byla legrace. Promiňte, nechci se hádat,“ odpověděla a odešla.
Jaroslav zaplatil a odcházel se smíšenými pocity. „Byl jsem ponížený, ne proto, že jsem senior, ale protože mě automaticky zařadili mezi neschopné.“
Reakce ostatních: Pomoc je fajn, ale s respektem
Zeptali jsme se několika zákazníků, jak podobné situace vnímají.
„Moje máma má 73 a zvládá líp telefon než já. Tohle házení všech starších do jednoho pytle je urážející,“ říká Kateřina (38).
„Já už si o pomoc radši neříkám. Jednou jsem slyšel prodavače, jak mě za rohem nazval 'dalším staříkem, co nezvládá kartu',“ sdílí pan Petr (74).
Naopak mladší zákazník Jakub (26) přiznává: „Někdy mě nenapadne, že to může být vnímáno jako urážka. Ale je pravda, že tón a výraz udělá hodně.“
Odborný komentář: Ageismus je tichá forma diskriminace
Podle psycholožky Mgr. Evy Ježkové se lidé nad 60 let často potýkají s nenápadnou formou věkové diskriminace.
„Říkáme si, že to byla 'egrace', ale ve skutečnosti jde o zlehčování schopností na základě věku. A to může vést ke ztrátě sebedůvěry, pasivitě nebo vyloučení.“
Důležité je podle ní umět reagovat. „Klidně, ale důrazně. Např.: 'Očekávám, že se mnou budete mluvit stejně jako s kýmkoli jiným.'“
Co dělat, když vás podobná situace potká?
- Ozvěte se hned: Nenechte si urážku pro sebe. Klidně řekněte, že vás výrok urazil.
- Popište, co vás zranilo: Např. „Nepovažuji se za pomalého. Jsem jen člověk, který potřeboval pomoc.“
- Požádejte o vedoucího: Pokud je personál necitlivý, máte právo obrátit se na vedení prodejny.
- Zvažte zpětnou vazbu: Mnohé řetězce mají kontaktní formuláře, kde můžete situaci popsat.
- Nevztekejte se, jednejte důstojně: Právě klidná reakce má největší dopad.
„Nepotřebuju speciální zacházení, jen trochu úcty. Neříkám, že slečna byla zlá. Ale neměla mě podceňovat. I my starší zvládáme technologie – jen někdy trochu jinak,“ vzkazuje pan Jaroslav.
Zdroje: AkcniCeny.cz
