Co se v článku dozvím?
- Jak vznikl nečekaný konflikt mezi dvěma zákaznicemi
- Co bylo příčinou hádky a jak to dopadlo
- Jak podobné situace vnímají další lidé
Chtěla jsem být slušná. A připadala si jako blbec
„Před obchodem stála fronta už před otevřením. Všichni šli jasně po másle, bylo v akci za 24,90 a měli ho omezené množství,“ vypráví Jana (38), která šla ráno nakoupit před odpolední směnou v práci.
Před ní stála starší paní, která si viditelně nebyla jistá, jestli se má přidat. „Řekla jsem: Klidně běžte přede mnou, jste tu asi dýl než já. Usmála se, poděkovala a šla.“
Když se pak obchod otevřel, všichni spěchali k chladicímu pultu. „Zbývalo asi posledních šest másel. Já měla v plánu vzít dvě. Jenže ta paní přede mnou tam natáhla ruku a během pár vteřin nabrala čtyři. Další si vzala paní vedle ní. Na mě nezbylo nic.“
Ani se neotočila. Bylo mi fakt do breku
Jana přiznává, že v tu chvíli přestala mít slov. „Jen se na mě podívala, něco zamumlala a šla dál. Bez omluvy, bez výrazu. Jako bych neexistovala.“
Podle ní to nebylo o másle, ale o principu. „Já jí pustím z dobré vůle a ona mě pak v klidu obejde a vezme mi to jediné, kvůli čemu tam stojím. To prostě zabolelo.“
Ostatní: To se dneska děje pořád. Lidi myslí jen na sebe
Podobnou zkušenost má i Simona (45): „Já jsem jednou pustila chlapa v Kauflandu, že má jen dvě věci. A on pak doběhl do uličky s akcí a vzal pět posledních zlevněných olejů. Taky ani slovo.“
Petr (60) dodává: „Během nákupů produktů v akci se lidi mění. Najednou neplatí slušnost, ale rychlost. Kdo dřív přijde, ten bere. Ale pak se nedivme, že jsme jako společnost tam, kde jsme.“
Psycholožka: Lidé ve frontách přepínají na mód přežití
Psycholožka Mgr. Klára Žižková vysvětluje, že v konkurenčním prostředí, jako je obchod s omezenou slevou, mohou i běžně slušní lidé jednat sobecky.
„Mozek vnímá slevu jako omezený zdroj – aktivuje se pud ‘získat, než to zmizí’. A i když člověk jinak jedná eticky, v ten moment vítězí impuls.“
Zároveň dodává, že pustit někoho ve frontě je chvályhodné, ale neměli bychom od toho očekávat vděk. „Pomáhejte, protože chcete. Ne proto, že čekáte oplátku.“
Co dělat, když vás někdo takto zklame?
- Neberte si to osobně. Je to o tom druhém, ne o vás.
- Zůstaňte v klidu. Nestojí to za hádku nebo ostudu.
- Připomeňte si svůj důvod. Udělali jste správnou věc.
- Zkuste se zeptat personálu. Někdy mají ještě zásoby vzadu.
- Napište si to jako zkušenost. A příště jednejte tak, jak uznáte za vhodné.
Jana: Příště budu asi opatrnější
„Nechci se stát cynikem. Ale příště si to asi víc rozmyslím. Ne každý si zaslouží vaši slušnost. A někdy je lepší si to máslo radši vzít sám.“
Zdroje: AkcniCeny.cz
