Co se v článku dozvím?
- Co přesně způsobuje zvuk při pukání kloubů
- Jak probíhalo moderní zobrazovací sledování kloubu
- Zda může křupání poškodit kloubní chrupavku
- Jestli skutečně hrozí artritida
Vědecká hádanka stará desítky let
Pukání kloubů zaměstnává vědce už od poloviny 20. století. První teorie z roku 1947 předpokládala, že za charakteristickým zvukem stojí tvorba plynové bubliny uvnitř kloubu. O několik desetiletí později jiní odborníci tvrdili, že zvuk vzniká naopak jejím prasknutím.
Debata se táhla roky. Chyběl totiž přímý důkaz – co se přesně děje uvnitř kloubu v okamžiku, kdy zazní známé „lupnutí“.
Průlom přinesla až moderní magnetická rezonance (MRI), která umožnila sledovat kloub v reálném čase.
Co ukázala magnetická rezonance
Mezinárodní tým vědců použil MRI zobrazování v reálném čase a sledoval, co se děje uvnitř prstu při jeho natažení až do momentu prasknutí.
Záznam ukázal zásadní věc:
- Kloubní plochy se rychle oddálí
- V synoviální tekutině (mazlavá tekutina vyživující kloub) vznikne dutina vyplněná plynem
- Vznik této dutiny je spojen s typickým zvukem
Celý proces trvá méně než 310 milisekund. Jde tedy o extrémně rychlý fyzikální děj.
Jeden z výzkumníků přirovnal tento jev k malému vakuu: když se kloubní plochy náhle oddělí, tekutina nestihne vyplnit vzniklý prostor a vytvoří se plynová dutina.
Nejde tedy o tření kostí o sebe, jak si někteří lidé myslí.
Může při tom dojít k poškození?
Vědci spočítali, že energie vznikající při puknutí je relativně vysoká a teoreticky by mohla poškodit tvrdé kloubní povrchy.
To zní znepokojivě.
Jenže dlouhodobá pozorování ukazují něco jiného: běžné občasné křupání kloubů nezpůsobuje trvalé poškození.
Ortopedové se shodují, že pokud:
- necítíte bolest
- kloub neotéká
- není omezený rozsah pohybu
nejde o patologický jev.
Naopak některé studie naznačují, že schopnost křupnout kloub může souviset s jeho dobrou pohyblivostí.
Vyvolává pukání artritidu? Mýtus, který přetrvává
Jedním z nejčastějších strašáků je tvrzení, že praskání prstů způsobuje artritidu.
Tato obava se objevuje už generace – mnozí ji slyšeli od rodičů nebo prarodičů.
Zajímavý dlouhodobý experiment přinesl překvapivý výsledek: jeden lékař si po dobu 50 let pravidelně „křupal“ klouby pouze na jedné ruce, zatímco druhou nechal bez této zátěže. Po půlstoletí nebyl mezi rukama žádný rozdíl v projevech artritidy.
Současné dostupné poznatky tedy naznačují, že:
- Pukání kloubů nezpůsobuje artritidu
- Nevede k deformaci kloubů
- Nemá prokazatelné dlouhodobé negativní následky
Pokud se však při praskání objevuje bolest nebo zánět, je vhodné vyhledat lékaře – to už může signalizovat jiný problém.
Proč to někteří lidé dělají tak často?
Podle fyziologů může být pocit po křupnutí příjemný, protože:
- dojde k náhlé změně tlaku v kloubu
- aktivují se nervová zakončení
- krátkodobě se zvýší rozsah pohybu
Někteří lidé uvádějí pocit úlevy od napětí. Jiní si tuto činnost vytvoří jako návykový rituál – podobně jako poklepávání prsty nebo kroucení perem.
Z lékařského hlediska ale nejde o nutnost. Tělo klouby čistit nepotřebuje.
Kdy už zpozornět?
Pozor byste měli zbystřit, pokud:
- kloub praská bez vědomého pohybu a současně bolí
- objevuje se otok nebo zarudnutí
- dochází k opakovanému „zasekávání“ kloubu
To už může signalizovat například přetížení, poškození chrupavky nebo počínající zánět.
Zvuk ano, panika ne
Pukání kloubů je ve většině případů neškodný fyzikální jev, při kterém se v synoviální tekutině vytvoří plynová dutina. Nejde o lámání kostí ani o odírání chrupavky.
Navzdory dlouhodobým obavám neexistují důkazy, že by běžné křupání způsobovalo artritidu.
Pokud vás tento zvuk irituje u druhých, možná vás uklidní vědomí, že jejich klouby tím pravděpodobně netrpí. A pokud křupete sami? Pokud to nebolí, tělo vám tím nic dramatického nesděluje.
Zdroje: AkcniCeny.cz, sciencealert.com
Poznámka: Text má informativní charakter a nenahrazuje individuální doporučení lékaře.
