Co se v článku dozvím?
- Kolik by měl mít průměrný Čech naspořeno před 45. rokem
- Proč je věk kolem poloviny kariéry klíčový
- Jakou roli hraje inflace a složené úročení
- Proč samotné vlastnictví nemovitosti nestačí
- Co dělat, pokud jste „pozadu“
Proč se o hranici 45 let tolik mluví?
Ekonomové a finanční poradci se v posledních letech shodují na jednom: věk kolem 45 let je zásadní milník. Člověku obvykle zbývá zhruba 20 let do odchodu do důchodu. To je dost času na to, aby mohl ještě výrazně investovat a budovat kapitál. Zároveň je to ale moment, kdy už není prostor začínat úplně od nuly.
„Po čtyřicítce už nehraje hlavní roli jen výše příjmů, ale především čas. A ten začíná být omezený,“ vysvětluje finanční analytik Jan Kolovrátek
Podle dlouhodobých modelů by měl mít člověk v tomto věku naspořeno přibližně trojnásobek svého ročního příjmu. A právě to je částka, která mnohé vyděsí.
Co to znamená v konkrétních číslech?
Představme si běžný příklad. Pokud vyděláváte kolem 55 000 Kč hrubého měsíčně, váš roční příjem se pohybuje zhruba kolem 660 000 Kč. Trojnásobek této částky znamená přibližně 2 miliony korun.
Nejde přitom o hotovost uloženou doma v šuplíku. Do této sumy se počítají:
- investiční fondy
- akcie nebo ETF
- penzijní produkty
- nemovitosti určené k investici
- jiné dlouhodobé finanční nástroje
Problém je, že většina českých domácností se k takové částce ani nepřiblíží. Úspory často končí na spořicích účtech, kde je reálné zhodnocení po započtení inflace minimální.
Inflace: Tichý nepřítel vašich úspor
Jedním z hlavních důvodů, proč jsou doporučené částky tak vysoké, je inflace. To, co dnes stojí 20 000 Kč měsíčně, může za 20 let stát výrazně víc. Pokud si chcete v důchodu přilepšit například o 20 000 Kč měsíčně k státní penzi, potřebujete podle modelových výpočtů při odchodu do důchodu kapitál kolem 6 milionů korun.
A právě zde přichází tvrdá realita:
Pokud ve 45 letech nemáte alespoň třetinu této částky, bude cesta k cíli mnohem náročnější – a často rizikovější.
Složené úročení: Proč je začátek klíčový
Nejsilnější zbraní investora je čas. Složené úročení znamená, že vyděláváte nejen z původní investice, ale i z již připsaných výnosů. Čím dříve začnete, tím méně musíte měsíčně odkládat.
Začnete-li investovat ve 25 letech, stačí vám výrazně nižší částky než člověku, který začne až po čtyřicítce. Ten musí investovat násobně víc, aby dohnal ztracený čas.
Pro mnoho rodin je to však komplikované. Hypotéka, děti, běžné výdaje – to vše omezuje prostor pro vyšší investice. A právě zde se ukazuje význam dlouhodobého plánování.
Vlastní bydlení nestačí
V českém prostředí je silně zakořeněná představa, že vlastní nemovitost je jistota. A z určitého pohledu ano – splacená hypotéka znamená nižší měsíční výdaje.
Jenže nemovitost, ve které bydlíte, je málo likvidní aktivum. Nezaplatíte z ní léky ani energie, pokud nemáte další rezervy. Pokud tedy kromě vlastního bydlení nemáte jiné investice, může být situace ve stáří složitější, než se dnes zdá.
Češi spoří, ale málo investují
Dalším problémem je konzervativní přístup. Spořicí účty nebo hotovost sice působí bezpečně, ale dlouhodobě jen těžko překonají inflaci.
„Mnoho lidí má strach z akciových trhů, ale riziko ztráty kupní síly je při nulovém zhodnocení téměř jisté,“ upozorňují finanční poradci.
Nedostatečná finanční gramotnost tak vede k paradoxu: lidé si myslí, že spoří, ale jejich peníze ve skutečnosti ztrácejí hodnotu.
Co dělat, pokud jste pozadu?
Pokud jste už hranici 45 let překročili a doporučené částky jsou vzdálené realitě, není důvod k panice. Důležité je začít:
- analyzovat příjmy a výdaje
- nastavit automatické investování hned po výplatě
- diverzifikovat portfolio
- nepodceňovat inflaci
- zvýšit vlastní finanční gramotnost
Klíčové je přestat spoléhat výhradně na stát. Budoucí důchod bude pravděpodobně sloužit spíše jako základní sociální síť než zdroj komfortního života.
Změna myšlení je důležitější než částka
Možná vás doporučená čísla šokují. Možná se zdají nedosažitelná. Ale největší chybou je ignorovat realitu. Každá pravidelně investovaná tisícikoruna má větší význam než odkládání rozhodnutí o několik let.
Budoucnost vašeho důchodu se totiž nerozhoduje v parlamentu. Rozhoduje se každý měsíc – ve chvíli, kdy se rozhodnete, zda peníze utratíte, nebo je necháte pracovat pro sebe.
Zdroje: cnb.cz, mpsv.cz, oecd.org, czso.cz
