Co se v článku dozvíte?
- Jak může vzniknout chaos během pár minut?
- Co udělá alarm s večerkou těsně před zavíračkou?
- Jak vypadá situace, když se do obchodu přidá dítě i pes?
Příběh
Bylo 21:56 a já jen doufala, že stihnu rychle koupit vodu. Večerka už měla téměř zhasnuto. Prodavač, unavený po celém dni, právě uzavíral kasu. Vběhla jsem dovnitř s omluvným úsměvem a zamířila přímo k chladicímu regálu.
Jakmile jsem otevřela dveře, ozvalo se hlasité pípání. Ne to nenápadné, které se dá ignorovat. Tohle bylo alarmové ječení, které by probudilo i člověka po noční směně. Prodavač zbledl, já ztuhla a jako první zareagovala malá dvouletá holčička stojící s maminkou u regálu s mléčnými výrobky. Její matka jen vyjekla: „Proboha, co to je?“ Dvouletá holčička se okamžitě rozplakala tak intenzivně, že by překonala i požární sirénu.
Zatímco se maminka snažila dceru utěšovat, zapomněla, že má dokořán otevřenou kabelku. Ta se při pohybu překlopila a její obsah – klíče, peněženka, krém na ruce, několik účtenek, a dokonce i krabička hroznového cukru – se rozletěl po podlaze.
Do téhle symfonie hluku se zvenku přidal další účastník: pes. Patřil postaršímu zákazníkovi důchodci, který jej měl uvázaného před obchodem. Jenže psi nemají respekt k ceduli „zavírací doba“. Uvolněné vodítko a malý jezevčík vtrhl do obchodu s energií rozjeté lokomotivy. Zamířil rovnou do pekárenského rohu, jako by byl doma.
Prodavač, který se snažil vypnout alarm, už jen chrčel: „Tohle se nemůže dít teď… teď ne!“ Při pokusu o deaktivaci čidla mu několikrát vypadl mobil z ruky. Mezitím maminka držela plačící dceru, uklízela rozsypanou kabelku a k tomu se snažila zachytit psa, který mezitím rozbaloval housku přímo u země.
A já? Stála jsem tam s lahví vody v ruce, nehybná jako figurína. V hlavě mi běželo jediné: „Tohle se mi nestalo ani v supermarketu v sobotu odpoledne. Měla jsem zůstat doma.“
Po nekonečných minutách se prodavači konečně podařilo alarm vypnout. Maminka uklidnila dceru, která už jen vzlykala. Důchodce se dopotácel dovnitř a odvedl psa, který se tvářil, jako by právě vyhrál vlastní malou bitvu o pečivo.
Teprve když se atmosféra uvolnila, všimli jsme si posledního detailu: Pes držel v tlamičce okousanou housku. „Tak aspoň mu chutnalo,“ poznamenal rezignovaně prodavač.
Pět minut. Jeden nákup. A večerka, která prošla malou zkouškou přežití.
Celé to trvalo sotva pár minut, ale působilo to jako epizoda ze seriálu, kterou by člověk po zhlédnutí označil za přehnanou. Jenže realita má občas lepší scénář než fikce. A já odcházela s jednou lahví vody a novým vědomím: do večerky čtyři minuty před zavíračkou už nikdy.
Zdroje: AkcniCeny.cz, zkušenosti zákazníků
