Éterické či esenciální oleje jsou čistě přírodní vonné látky získávané destilací či lisováním mnoha rostlinných materiálů s vysokým obsahem silic. Díky silné vůni našly tyto produkty využití v mnoha oblastech našeho života. Kromě aromaterapie se s éterickými oleji setkáváme v kosmetice, potravinářství, parfémech i jako s přísadou při výrobě svíček. Na výrobu většiny z těchto olejů je však potřeby nesmírné množství daného rostlinného materiálu. Například květy často neobsahují více než několik desetin procenta vonných silic. Kvůli pěstování i sběru volně rostoucích květin tak často trpí životní prostředí.
Čtyři kilogramy květů na jediný mililitr
Výroba éterických olejů je specifická vysokými nároky na vstupní suroviny. Nejde totiž zdaleka jen o jejich kvalitu, ale zejména množství. Obsah silice v rostlině se běžně pohybuje od jedné desetiny procenta u květů až k patnácti procentům u hřebíčku.
Právě oleje vyráběné z květů mívají zdaleka nejnižší výtežnost. Na výrobu jediného mililitru esenciálního oleje jsou tak zapotřebí až čtyři kilogramy okvětních lístků. Kromě zmíněné růže se jedná i o jasmín, ylang-ylang, gardénii či magnólii. Velká spotřeba vstupních surovin i rostoucí poptávka tak nutí pěstitele k zabírání stále větších zemědělských ploch. To vede k poškozování lokálních ekosystémů a ohrožení původní fauny a flóry.
Sběr přírodních silic ohrožuje především dřeviny
Největším ekologickým problémem je v současné době patrně sběr přírodních silic z tropických dřevin jako jsou orličíny, santalovník či kadidlovník. Pro maximalizaci zisku esenciálních olejů z těchto tropických dřevin je totiž nutné pokácení stromů. To vede k nadměrné těžbě dřeva mnohdy i v mezinárodně chráněných oblastech.
Nejvzácnější z rostlin, ze kterých se esenciální oleje získávají, jsou patrně právě orličíny. Dřevo těchto stromů napadených parazitickou dřevokaznou houbou poskytuje nesmírně oblíbenou esenci zvanou oud. Kvůli nadměrné těžbě jsou však dnes některé druhy orličínu ohroženy vyhubením. I přes ochranu a zákaz těžby se však existující populace nadále zmenšují.
Santalovník bílý je další dřevinou na seznamu ohrožených druhů. V Indii je pěstován ve speciálních hájích a je zakázáno ho vyvážet. Kadidlovník pravý je pak považován za téměř ohrožený druh. Jeho dřevo se sbírá pro výrobu kadidla a destilaci éterických olejů.
Ničení jedinečných ekosystémů
Produkce vonných látek znatelně ovlivňuje i oblasti, odkud aromatické rostliny přímo nepocházejí. V mnoha tropických oblastech je jejich pěstování dobrým zdrojem příjmů a plochy původní vegetace tak ustupují plantážím s vonnými rostlinami.
Zemědělskou činností spojenou s produkcí éterických olejů nejvíce trpí tropické ostrovy. Z těch často nevratně mizí mnohé endemické druhy rostlin, které nerostou jinde na světě. Společně s nimi pak hynou i mnozí živočichové, kteří jsou na původní vegetaci závislí.
Které silice mají na životní prostředí nejmenší vliv?
Nejmenší dopad mají pro životní prostředí silice, které se získávají z rychle rostoucích rostlin s vysokou výtěžností. Mimo jiné se jedná o silice získávané z kůry plodů citrusů. Jeden plod tak může být využit k výrobě šťávy i esenciálního oleje.
Za udržitelnost je nutné si připlatit
Udržitelné pěstování aromatických rostlin je náročné a v mnoha případech takřka nemožné. Mnohé éterické oleje s certifikací bio kvality či s lokálním původem bývají dražší než běžně dostupné vonné prostředky.
„U esenciálních olejů je to jako u většiny jiných komodit. Výroba udržitelná být může, ale něco to stojí a neodpovídá to představám většinového trhu,“ vysvětluje Pavla Rychtářová, zakladatelka internetového obchodu s éterickými oleji Aromatics.cz. „Světová produkce esenciálních olejů je obrovská, neustále roste a pro většinu zúčastněných je to obchodní artikl jako jakýkoliv jiný. Navíc oleje se obvykle vyrábějí pro odběratele, kteří za udržitelnost platit nechtějí, takže náklady tlačí na minimum,“ dodává.
