Co se v článku dozvíte?
- Které české značky už nevyrábějí v Česku?
- Jak se změnila chuť oblíbených produktů?
- Proč se výroba přesouvá do zahraničí?
- Jak na to reagují zákazníci?
- Máme ještě značky, které zůstávají doma?
Značky máme, výrobu už ne
Mnoho tradičních českých značek zůstává jen jako nápis na obalu. Výroba, která dříve probíhala v českých továrnách, se přesouvá jinam – nejčastěji do Polska či Německa. Důvody jsou různé: levnější pracovní síla, dostupnost surovin nebo centralizace výroby. Výsledek? Produkty sice vypadají podobně, ale chuť se mění a lidé si toho všímají.
Lentilky z Hamburku a Jihlavanka z Polska
Lentilky, kdysi symbolem českého cukrovinkového průmyslu z Holešova, se dnes vyrábějí v Hamburku. Podle některých zákazníků už nejsou tak jemné a čokoládová vrstva je slabší. Jihlavanka, která kdysi voněla čerstvě praženou kávou z Jihlavy, nyní putuje do obchodů z Polska, a zrno se navíc zpracovává v Hamburku. „Piju Jihlavanku od mládí, ale poslední balení mi připadalo jiné, slabší,“ říká Marie, 54 let z Brna.
Lentilky v akci
Jihlavanka v akci
Piškoty Opavia a další přesunuté sladkosti
Piškoty Opavia, které si generace maminek spojovaly s domácími dezerty, se už také nevyrábějí v Česku, ale v Polsku. Zákazníci často říkají, že jsou tvrdší a déle změknou v mléce. „Peču pro vnučku a všimla jsem si, že piškoty už nejsou tak jemné. Je to škoda,“ podotýká Jana, 62 let z Prahy.
Piškoty Opavia v akci
Znojmia a Apetito: české názvy, zahraniční původ
Okurky Znojmia, pojmenované po Znojemsku, dnes nepocházejí z českých polí. Často jsou z Turecka a konzervují se v Německu. Apetito, dříve vyráběné v Hodoníně, má nyní německý původ. Tato jména evokují domácí kvalitu, ale realita globalizace je jiná.
Znojmia v akci
Orion, BeBe, Kaštany: Polsko a Slovensko přebírají štafetu
Orion Studentská pečeť, BeBe Dobré ráno i čokoládové tyčinky Kaštany se dnes vyrábějí v Polsku či na Slovensku. „Měla jsem ráda Studentskou pečeť, ale zdá se mi sušší, méně čokoládová,“ sdílí svůj pocit Petr, 37 let z Ostravy. Tyto změny ukazují, že i tradiční český trh se stává součástí globálního výrobního řetězce.
Studentská pečeť v akci
Co na to zákazníci?
Mnozí vnímají přesun výroby jako ztrátu tradice a identity. „Člověk si koupí něco, co mu připomíná dětství, a pak zjistí, že už to chutná jinak,“ říká Ivana, 45 let z Plzně. Někteří hledají alternativy, jiní nostalgicky vzpomínají.
Přesun výroby není náhoda
Globalizace nutí firmy zefektivnit výrobu. Centrální závody v zahraničí zajišťují nižší náklady, ale také uniformní receptury. To, co se vyplatí globálním firmám, se však ne vždy líbí zákazníkům, kteří mají rádi „tu svou“ chuť a kvalitu.
Které značky zatím zůstávají doma?
Naštěstí nejsou všechny tradiční chutě ztraceny. Některé značky si zakládají na tom, že jejich výroba zůstává na českém trhu, i když je to v době globalizace složitější a často dražší.
Patří sem například Kofola, která i přes mezinárodní expanzi stále vaří svůj legendární nápoj v Krnově. Madeta a Olma zase drží výrobu mléčných výrobků v českých mlékárnách – jogurty, sýry i másla stále pocházejí z Plané nad Lužnicí, Jindřichova Hradce nebo Olomouce. Mlékárna Kunín zůstává věrná svému jménu a vyrábí v Kuníně i Ostravě.
Kofola v akci
Z masa a trvanlivých výrobků stojí za zmínku Hamé, jehož paštiky a dětské výživy se dál připravují v Kunovicích a Babicích. Také Bernard z Humpolce nebo další regionální pivovary dokazují, že pivo s českým srdcem má stále své místo.
A nesmíme zapomenout na menší výrobce – regionální pekárny a cukrářské dílny, které sice neplní regály v celé republice, ale o to víc si zakládají na původních recepturách a lokálních surovinách. Tyto značky jsou pro mnoho zákazníků symbolem jistoty a kvality, která zůstává doma.
Zdroje: AkcniCeny.cz, nestle, opavia, jihlavanka, znojmia