Co se v článku dozvím?
- Zda je olizování víčka od jogurtu nebo pudinku zdravotním rizikem
- Proč se u potravinových obalů používá ochranná vrstva
- Kdy může hliník přecházet do potravin ve větší míře
- Proč jsou problematické zejména kyselé a výrazně slané potraviny
- Jaké je při olizování víčka nejreálnější nebezpečí
Hliníku se v běžném životě úplně nevyhneme
Hliník je kov, se kterým přicházíme do kontaktu prakticky každý den. Nachází se v životním prostředí a v malém množství se může přirozeně objevovat také v potravinách. Setkáme se s ním rovněž v kuchyňském náčiní, potravinových obalech, některých léčivech nebo kosmetických výrobcích.
Samotná skutečnost, že je určitý výrobek zabalený v materiálu obsahujícím hliník, proto automaticky neznamená zdravotní problém.
Z hlediska zdraví je důležitější především celkové množství hliníku, kterému je člověk dlouhodobě vystaven, nikoliv jednorázový kontakt s jedním potravinovým obalem.
Vyšší obsah hliníku se přirozeně může objevit například v některých druzích čaje, kakau, koření, semenech nebo mořských plodech. Množství ale závisí na konkrétní potravině, půdě, zpracování a dalších faktorech.
Je tedy olíznutí víčka od jogurtu nebezpečné?
Při běžném a občasném olíznutí víčka od jogurtu, pudinku nebo podobného výrobku není důvod očekávat významné zdravotní riziko způsobené hliníkem.
Důvod je poměrně jednoduchý.
Víčka používaná u potravin nejsou zpravidla navržena tak, aby samotný kov přicházel přímo do dlouhodobého kontaktu s potravinou. Na straně směřující k výrobku bývá použita tenká ochranná vrstva, která vytváří bariéru mezi potravinou a hliníkovou částí obalu.
Výrobce tím mimo jiné omezuje možnost, že by složky potraviny reagovaly přímo s kovovým povrchem.
Pokud tedy otevřete kelímek a z jeho neporušeného víčka slížete trochu jogurtu, množství případného hliníku, kterému se tímto způsobem vystavíte, je velmi malé.
Problém může nastat při poškození ochranné vrstvy
Situace se může teoreticky změnit ve chvíli, kdy dojde k mechanickému poškození vnitřní ochranné vrstvy.
Typickým příkladem může být opakované a silné škrábání kovovou lžičkou po víčku ve snaze získat poslední zbytky výrobku.
Pokud by se ochranná vrstva narušila, potravina může přijít do přímějšího kontaktu s hliníkem. Ani v takovém případě však jednorázová situace neznamená, že člověk automaticky přijme nebezpečné množství kovu.
Mnohem rozumnější je nevnímat problém stylem „jednou olíznu víčko a něco se mi stane“, ale zaměřit se na dlouhodobé a zbytečné zdroje expozice.
Kyselé a slané potraviny si s hliníkem příliš nerozumějí
U hliníku je důležité, s jakým typem potraviny přichází do kontaktu.
Vyšší pozornost se doporučuje zejména u výrazně kyselých nebo velmi slaných potravin. Takové prostředí může podporovat uvolňování hliníku z nechráněného kovového povrchu.
Typickým příkladem jsou potraviny obsahující rajčata, citronovou šťávu, ocet, marinády nebo větší množství soli.
Proto není ideální například dlouhodobě skladovat silně kyselé jídlo přímo v nechráněné hliníkové fólii nebo nádobě, pokud výrobce takové použití nedoporučuje.
Důležitý je také čas. Krátký kontakt při přípravě jídla je něco jiného než několikahodinové či několikadenní skladování.
Hliníková fólie a víčko od jogurtu nejsou úplně totéž
Častou chybou je automatické srovnávání klasického alobalu s potravinovým víčkem.
Přestože oba materiály mohou obsahovat hliník, jejich konstrukce a způsob použití se mohou lišit. Víčko je součástí konkrétního potravinového obalu a bývá uzpůsobeno kontaktu s daným produktem.
Běžný alobal má mnohem širší použití a záleží na tom, jakou potravinu do něj člověk zabalí.
Proto nelze jednoduše říci, že pokud je problém dlouhodobě skladovat například kyselé jídlo v přímém kontaktu s hliníkovou fólií, musí být nebezpečné také jednou olíznout víčko od pudinku.
Jde o rozdílné situace s rozdílnou délkou a intenzitou kontaktu.
Největší riziko může být překvapivě mechanické
Z pohledu každodenního používání je mnohem praktičtější upozornění úplně jiné: pozor na ostrou hranu víčka.
Po odtržení z kelímku může být hliníkové víčko na některých místech velmi tenké a ostré. Pokud ho přehnete nebo se při otevírání natrhne, mohou vzniknout hrany schopné poranit rty, jazyk nebo koutky úst.
A právě při olizování víčka se obličej dostává do bezprostřední blízkosti těchto hran.
Stačí neopatrný pohyb a místo obávaného chemického rizika vznikne mnohem konkrétnější problém – drobná, ale poměrně nepříjemná řezná rána.
Zvláště dětem není vhodné dávat odtržená víčka k olizování. Kromě ostrých hran je mohou zmačkat nebo si s nimi začít hrát.
Kvůli jednomu olíznutí není důvod panikařit
Pokud patříte mezi lidi, kteří si rádi slíznou zbytek jogurtu nebo pudinku z víčka, není potřeba kvůli tomu propadat obavám. Při běžném používání potravinového obalu jde z hlediska hliníku o zanedbatelnou situaci.
Větší smysl má dodržovat několik jednoduchých pravidel:
- neškrábat dlouhodobě kovovou lžičkou po vnitřní straně obalu,
- nepoužívat poškozené potravinové obaly,
- dávat pozor na ostré a natržené hrany,
- neskladovat dlouhodobě výrazně kyselé či slané potraviny v přímém kontaktu s nechráněným hliníkem,
- řídit se pokyny výrobce potraviny a obalu.
Obava, že jedno olíznutí víčka od pudinku způsobí nebezpečnou dávku hliníku, je tedy výrazně přehnaná.
Pokud už je při této oblíbené drobné odměně po otevření kelímku na co dávat pozor, pak především na samotný okraj víčka. Ten může být v danou chvíli podstatně nebezpečnější než kov, ze kterého je obal vyroben.
Zdroje: AkcniCeny.cz, bbcgoodfood.com
