Reklama Reklama
Vaše poloha:
Spropitné už není jen pro číšníka. Víte, kde vás o něj požádají také?
(Foto: canva.com)
Spropitné už není jen pro číšníka. Víte, kde vás o něj požádají také?
(Foto: canva.com)

20.08.2025

Spropitné už není jen pro číšníka. Víte, kde vás o něj požádají také?

Ještě nedávno bylo dýško samozřejmostí jen v restauraci nebo kavárně. Dnes se ale spropitné v Česku posouvá i do zcela nových oblastí – od samoobslužných pokladen přes e-shopy až po situace, kdy o něj zákazník musí rozhodnout ještě před samotnou službou. Co to vypovídá o české společnosti a kam nás tento trend zavede?

 

Co se v článku dozvíte?

  • Proč už spropitné není jen v gastronomii?
  • Jak funguje dýško ještě před poskytnutím služby?
  • V čem se liší česká kultura spropitného od USA?
  • Proč e-shopy a skladníci začínají žádat o spropitné?
  • Jaké názory mají odborníci na budoucnost tohoto trendu?

 

Spropitné už není jen v restauraci

 

„Dřív jsem dýško řešila jen u číšníka. Teď mi naskakuje volba spropitného i na samoobslužné pokladně,“ říká čtenářka Petra z Prahy. Podobnou zkušenost má stále více lidí – při platbě kartou zákazník vidí možnost přidat 5, 10 nebo 15 %. Tato praxe, původně spjatá s gastronomií, se začíná objevovat i v obchodech či službách, kde by ji dříve nikdo nečekal.

 

Dýško ještě před službou? Nový fenomén

 

Kontroverzi vzbuzují případy, kdy zákazník platí spropitné ještě předtím, než službu dostane. Typicky jde o objednávky přes aplikace na dovoz jídla, kdy systém nabídne dýško kurýrovi už při platbě. „Nevím, jestli mám dát spropitné předem. Co když jídlo přijede studené?“ ptá se Martin, který pravidelně objednává večeře online. Tento model staví zákazníka do nepohodlné situace a mění samotný význam dýška.

 

Inspirace z USA, ale česká realita

 

Ve Spojených státech je tipping hluboce zakořeněný – bez 15 až 20 % spropitného se obsluha často ani neobejde. V Česku je ale situace odlišná. „Na rozdíl od USA jsou platy v gastronomii u nás méně závislé na dýšku. Proto zákazníci reagují citlivěji na jeho rozšiřování do nových oblastí,“ vysvětluje ekonomka Jana Novotná. Češi vnímají spropitné spíše jako odměnu za nadstandardní službu, nikoli povinnost.

 

Když dáváte spropitné skladníkovi

 

Další novinkou je možnost odměnit i pracovníky, kteří zboží připravují v e-shopech. „Na konci nákupu se mi zobrazila možnost přidat 20 Kč skladníkovi. Upřímně jsem byla překvapená,“ popisuje zákaznice z Brna. Tento trend ukazuje snahu firem motivovat zaměstnance i tam, kde zákazník jejich práci přímo nevidí. Zároveň ale vyvolává otázku, zda se tím neřeší spíše nízké mzdy než skutečná odměna za extra péči.

 

Co na to odborníci?

 

Podle sociologa Pavla Hrušky je rozšiřování spropitného logickým důsledkem digitalizace plateb a tlaku firem na efektivitu. „Technologie umožnila rychle vložit dýško do transakce, a tak se firmy snaží tuto možnost využít,“ vysvětluje. Dodává ale, že pokud zákazník začne mít pocit, že je dýško vynucené, může to mít opačný efekt – frustraci a odmítání.

 

Budoucnost spropitného v Česku

 

Jak se bude kultura spropitného vyvíjet? Dá se čekat, že nabídky na dýško uvidíme častěji – nejen v gastronomii, ale i u samoobslužných pokladen, e-shopů či nových služeb. Otázkou zůstává, zda zákazníci tento trend přijmou, nebo se proti němu vymezí. V českém prostředí se totiž spropitné stále chápe spíše jako dobrovolná odměna, nikoli povinnost.

 

Zdroje: AkcniCeny.cz, statista.com, aktualne.cz

Mohlo by Vás zajímat

„Zase jsem se cítila jako nejhorší máma,“ přiznává, jak odmítla zaplatit sladkost u pokladny

Nakupování s dětmi bývá zkouškou trpělivosti i rodinného rozpočtu. Pavla, máma z Olomouce, zažila u pokladny scénu, která ji rozplakala. Proč jsou sladkosti u pokladen tak lákavé, jak reagovat na dětský pláč a proč se rodiče často cítí provinile, když odmítnou koupit drahou sladkost?

„V obchodě to vypadalo čerstvé, doma to bylo jiné,“ říká Eva o nákupu masa pod speciálním světlem

Eva Králová z Brna si nedávno odnesla z obchodu balíček masa a košík ovoce, které pod jasnými světly vypadaly neodolatelně čerstvé. Jenže doma přišlo vystřízlivění – barvy ztratily lesk a kvalita zdaleka neodpovídala dojmu z prodejny. Příběh ukazuje, jak nás může manipulace se světlem v obchodech nenápadně ovlivnit.

„Ochutnala jsem mango, pistácii i levanduli, ale k vanilce se vždycky vracím.“

Lucie, 34 let z Brna, miluje zmrzlinu od dětství. Zkoušela desítky chutí – od klasické čokoládové po exotické mango, pistácii či levanduli. Přesto se vždy znovu vrací k vanilkové zmrzlině, která jí připomíná dětství i první letní lásky. Její příběh o hledání dokonalé příchutě odráží i to, jak Češi skutečně volí mezi klasikou a trendy novinkami.

„Otevřu okno a mám hospodu v obýváku,“ popisuje Petra boj s kouřem od sousedů

Stačí pár potáhnutí a její byt se promění v zakouřenou místnost. Petra, 41letá grafička z Olomouce, už měsíce bojuje s kouřem od sousedů, který se jí valí dovnitř pokaždé, když chce vyvětrat. Kromě zápachu jí na balkon často přistávají i nedopalky. Jaké má možnosti obrany a proč se některá města už snaží kouření na balkonech zakázat?

„Netušila jsem, že večerní káva může bránit regeneraci mozku. Teď už si dávám pozor.“

Klára pila kávu celý den, aby zvládla pracovní tempo. Odpolední šálek byl pro ni rituál, večerní „dobíječ“ energie. Jenže čím dál častěji se budila uprostřed noci a ráno vstávala vyčerpaná. Teprve když narazila na studii o vlivu kofeinu na hluboký spánek, pochopila, co se děje – a začala měnit svůj pitný režim.

„Ve skladu máme 38 stupňů a jeden větrák pro deset lidí,“ říká Jana o práci v horku

Jana pracuje pátým rokem jako skladnice v logistickém centru. V době vlny veder se teplota v hale šplhá k 38 °C a jediný větrák sdílí deset lidí. Jak se s horkem vypořádává, co říká Zákoník práce a jak podobné podmínky snášejí lidé v jiných profesích?

„To dítě do vozíku nepatří,“ řekla přísně a lidé kolem se zarazili

Lucie, třicetiletá maminka z Brna, si šla v sobotu dopoledne jen pro pár věcí. Místo klidného nákupu se ale ocitla uprostřed ostré debaty o hygieně a bezpečnosti dětí v nákupních vozících. Rozdílné názory rodičů, zákazníků i zaměstnanců obchodu ukázaly, že téma rozděluje veřejnost i odborníky.

„Nikdy nezapomenu na její hlas: Ta uklízečka dokázala mého syna uklidnit během pár minut“

Strach, bezmoc a pohledy desítek lidí. Petra si myslela, že tohle už nemůže zvládnout. Pak se ale objevila starší uklízečka, která s klidem a empatií udělala něco, co se zdálo nemožné – během pár minut proměnila křik a slzy v klidný úsměv.

„Překvapilo mě, že mi dali jiné balení, než napsal doktor. Nevěděla jsem, že to smí,“

Alena přišla do lékárny s jasným očekáváním, ale domů si odnesla jiné balení léků, než jaké jí předepsal lékař. Situace ji zaskočila – nešlo ale o chybu, nýbrž o běžnou praxi. Jak to vlastně v lékárně funguje a co všechno si lékárníci smějí dovolit?

„Jděte támhle.“ V supermarketu mi zakázali vybrat si pokladnu

Lenka šla po práci na běžný nákup. Místo klidného večera ji ale čekala konfrontace s personálem u pokladny, který jí odmítl umožnit rozhodnout se, jak chce zaplatit. Z malé situace se stal moment, který v ní rezonuje dodnes.

Spolupracujeme s: