Co se v článku dozvíte?
- Jak obchody cíleně využívají sortiment u pokladen?
- Proč jsou impulzivní nákupy tak časté?
- Jaký vliv má pokladní zóna na děti?
- Jak s tím bojují rodiče a co by pomohlo?
- Proč obchody umisťují citlivé zboží na viditelné místo?
Jedna čokoláda, tisíc emocí
„Mami, tohle chci!“ ozvalo se přesně v momentě, kdy Aneta sahala do peněženky. Zvedla oči a uviděla Filipa, jak jí bez zeptání přihodil do nákupu čokoládové vajíčko. Nestihla nic říct. Pokladní už markovala, za ní fronta lidí, někteří netrpělivě přešlapovali. Všechno v ní křičelo, že má tu sladkost vrátit. Ale stejně jako mnohokrát předtím jen sklopila oči a zaplatila.
Malý košík, velká past
„U pokladny se mi vždycky rozklepou ruce. Jsem unavená, nervózní a Filip bývá protivný, protože chce domů nebo něco sladkého. A ty regály… jsou dělané tak, aby si dítě mohlo samo vzít, co chce,“ popisuje Aneta, která pracuje jako administrativní pracovnice a do obchodů chodí často po práci. Typicky kolem šesté večer. „Večer už nemám sílu vést bitvu o lízátko nebo hračku z Pepca za dvacku.“
Sortiment u pokladen je přitom navržen přesně tak, aby cílil na impulzivní chování zákazníků. Sladkosti v barevných obalech, malé hračky, zrcátka, klíčenky. Vše nasvícené a dostupné na výšku dítěte. A právě to je podle odborníků záměr.
Psychologická hra v řadě na placení
„V momentě, kdy zákazník stojí ve frontě, často unavený a s pocitem, že už má vše vyřešeno, přichází na řadu impulz. Obchody tuto chvíli využívají k maximalizaci zisku. Pokladní zóna je navržena tak, aby aktivovala rychlé rozhodování,“ vysvětluje psycholožka Mgr. Petra Kolářová, která se zabývá nákupním chováním. Podle ní se u pokladen prodá až 20 % zboží, které by jinak člověk nekoupil.
Impulzivní nákupy se netýkají jen dětí. „Sama jsem kolikrát sáhla po tyčince nebo mini balení sušenek. Je to odměna za nákup, útěcha, něco na cestu,“ přiznává Aneta.
Děti pod tlakem sladkostí
„Myslím, že Filip si to ani neuvědomuje. Ale když mu řeknu, že si to nesmí vzít, začne křičet, že to má každý. A lidé se dívají. Někdy se cítím jako špatná máma, jen protože nechci kupovat sladkosti u pokladny,“ říká Aneta.
A není sama. Na sociálních sítích sdílí rodiče podobné situace. Jeden tatínek popsal, jak mu tříletý syn házel sušenky ze samoobslužné pokladny do tašky, aniž si toho všiml. Jiná maminka se svěřila, že u pokladny v Actionu musela vracet hned tři „drobnosti“, které její dcera tajně schovala mezi nákup. „Dělají to schválně. A funguje to,“ píše.
Když není jen o sladkosti
Zajímavé je i to, že u pokladen často najdeme i zboží, které se běžně krade – například prezervativy, žiletky nebo menší kosmetiku. Podle obchodníků jde o prevenci. V blízkosti kamer a pod dohledem obsluhy je menší šance na krádež. Jenže u citlivějšího zboží to může být pro zákazníky nepříjemné. „Když si kupuju tampony, nechci, aby za mnou stáli tři lidi a viděli to,“ říká Aneta.
Obchody jako Pepco, Action nebo Kik jsou známé tím, že u pokladen mají pestrý a výrazně nasvícený sortiment. Všude kolem barevné sladkosti, levné hračky, gumičky, lesky na rty. A samoobslužné pokladny na tom nejsou o moc lépe. Děti se k nim mohou snadno dostat, a zatímco rodiče platí, ony už „nakupují“.
Hledání vlastního řešení
Aneta se rozhodla, že musí situaci změnit. Začala nakupovat sama, bez Filipa, kdykoli je to možné. Když s ním jít musí, sladkost domluví předem: „Můžeš si vybrat jednu věc, až budeme odcházet.“ A někdy si vezme žvýkačky, jindy nic. „Důležité je nastavit hranice. Ale ne vždy se to daří.“
Další taktikou je ignorování regálů. „Vezmu si Filipa do náruče nebo s ním mluvím, aby se nezaměřil na to, co je kolem,“ říká.
I podle psychologů pomáhá, když je dítě dopředu připravené na pravidla a rodič se snaží situaci řešit klidně. „Je to těžké, ale nejde o slabost rodiče, když sladkost koupí. Důležité je vědět, proč to dělám – a jestli je to moje volba, nebo manipulace ze strany prostředí,“ uzavírá psycholožka Kolářová.
Zdroje: AkcniCeny.cz, psychologytoday.com, RetailDive.com
