Test DNES: Sušené meruňky

Pozitiva: Většina meruněk chutnala a vypadala dobře.

Negativa: Obalům chybělo varování, že se sířené plody mají oplachovat. Nesířené vzorky v degustaci zklamaly.

Až budete na vánoční stůl vybírat dobré sušené meruňky, nemusíte se nutně dívat po drahých produktech. Vítězem testu DNES, do kterého bylo zařazeno dvanáct vzorků, se totiž staly ty nejlevnější. A pozoruhodné je, že nejdražší bio meruňky skončily až třetí od konce.

Vítězné meruňky (od irmy Diana, svět oříšků) chutnaly nejlépe, patřily k nejkvalitnějším a oproti těm drahým měly navíc ještě jednu podstatnou výhodu. Jako jediné na obalu upozorňovaly spotřebitele, že je potřeba je před konzumací opláchnout, čímž se zbaví oxidu siřičitého, kterým jsou ošetřeny.

Test přitom potvrdil, že touto látkou bylo ošetřeno devět vzorků z dvanácti testovaných. Oxid siřičitý (SO ) plody konzervuje, zabraňuje zhnědnutí a chrání proti škůdcům, jenže na druhé straně může alergikům způsobovat potíže. Když meruňky opláchnete, množství siřičitanů snížíte na minimum a případným potížím tím předejdete.

Ani jeden ze vzorků sice podle údajů naměřených v laboratoři VŠCHT v Praze nepřekročil normou povolené hodnoty SO , ale o tom, že sířené meruňky mohou skutečně způsobit potíže, se přesvědčila jedna z kolegyň, která se účastnila testu. „Snědla jsem asi dvanáct meruněk a udělalo se mi špatně tak, žejsem si musela vzít prášek. Bolela mě hlava, měla jsem střevní potíže a namísto procházky venku jsem musela zůstat doma a držet dietu,“ popsala své zkušenosti. Pavel Suchánek z Fóra zdravé výživy potvrdil, že někteří lidé mohou takovéto potíže mít. Mohou se objevit i dýchací problémy. Podle něj však není nutné upravovat normy a snižovat povolené limity. Stačilo by právě jen to, kdyby výrobci spotřebitele upozornili na to, že je meruňky nutné před jídlem omýt. „Výrobci jsou sami proti sobě, pokud to neuvádějí. Velké skupině lidí by přitom takové opatření stačilo a žádné potíže by pak neměli,“ říká výživový poradce.

 

Tesco a Makro instrukci doplní

Je třeba říci, že české normy nevyžadují, aby prodejce kupujícím radil, že mají sířené meruňky opláchnout. Zákon vyžaduje pouze to, aby bylo na obale uvedeno, že obsahují alergen oxid siřičitý, pokud jeho koncentrace přesáhne 10 miligramů na kilogram potraviny.

Z dvanácti testovaných vzorků, z nichž devět bylo sířených, splnily normu všechny (limit je 2 000 mg SO /kg potraviny).

Největší množství oxidu siřičitého obsahovaly meruňky koupené v Tesku a v Makru (1 873 mg/kg, resp. 1 640 mg/kg). Oba obchodní řetězce už se rozhodly, že k uvedeným výrobkům doplní doporučení, ať je spotřebitel opláchne.

„Na nových obalech produktů je již pro zákazníky přidáno doporučení o oplachu před konzumací,“ uvedl Václav Koukolíček, mluvčí řetězce Tesco.

Makro reagovalo podobně. „V úseku suchých plodů umístíme upozornění, jak zacházet se sušeným ovocem. Doporučení oplachovat ho horkou vodou zařadíme i do článků pro zákazníky, které pravidelně publikujeme na našem webu a prostřednictvím letáků,“ konstatovala mluvčí sítě Romana Nydrle.

 

Nesířené zklamaly

Test také ukázal, že jakost dražších nesířených meruněk nebyla vyšší, než měly levnější produkty. Zatímco plody sířených meruněk se co do kvality vždy vešly do výběrové jakosti, tedy té nejlepší, nesířené plody splňovaly pouze parametry I. či II. jakosti. Horší jakost než druhá se už nesmí prodávat.

Známku za kvalitu snížili v laboratoři přírodním meruňkám například kvůli tomu, že v nich byly cizí částečky (stopky, části jiného ovoce, slupky), měly odlišnou barvu a tvar, byly poškozené či měly pecky. Také v degustaci příliš neuspěly.

Zatímco sířené meruňky dostávaly v senzorické části testu od porotců známky v rozmezí 1,5 až 3,5, přírodní meruňky obdržely horší čtyřky.

„Výsledek byl pro mě zklamáním. Nesířené meruňky chutnaly spíš jako fíky či datle a byly přesušené, takže v chuti bylo cítit připálený karamel. Dva vzorky navíc byly velmi tuhé a jedny plody byly tak scvrklé, že vypadaly jako mumie,“ uvedl Aleš Rajchl z Vysoké školy chemicko technologické.

Vůbec nejhůře dopadly v senzorické zkoušce jediné meruňky vypěstované v České republice (ostatní pocházely především z Turecka). František Ruml, který meruňky z Velkých Pavlovic dodává na farmářská tržiště, připustil, že při sušení mohlo dojít k chybě. „Výsledek testu mě mrzí. Mohlo se stát, že to bylo přesušené. Zaměříme se na to, aby se to příště nestalo a napravili jsme si reputaci,“ uvedl.

Společnost Zlaté ruce (prodává pod hlavičkou Oříškový bar), jejíž nesířené meruňky dostaly v degustaci druhou nejhorší známku a v celkovém hodnocení skončily jako poslední, na otázky nereagovala.

Firma Lifefood, která prodává nejdražší meruňky v testu a přesto její bio produkt skončil třetí od konce, argumentuje tím, že chuťové hodnocení je subjektivní. „A garance prvotřídní kvality se pochopitelně promítá i do výše ceny,“ vysvětlila mluvčí Evženie Belanová.

 

Pro porovnání jsme otestovali i prošlý výrobek

Do analýz jsme zařadili navíc také jedny meruňky, jejichž datum minimální trvanlivosti vypršelo v srpnu 2015, takže by se v obchodech bez upozornění na prošlou lhůtu objevit neměly (do celkového hodnocení a výsledků na následující dvoustraně jsme je samozřejmě nezařadili). Jednalo se o Perun meruňky, které jsme objevili v jedné žižkovské večerce. Zajímalo nás, jak moc se jejich výsledek bude lišit od meruněk, které byly z pohledu data spotřeby v pořádku.

Zajímavé je, že by se prošlý výrobek umístil na sedmém místě, a to jak v celkovém pořadí, tak i v nejdůležitější části testu, kterou bylo hodnocení chuti, barvy a vůně. „To není překvapivé, u sušeného ovoce nehrozí, že by se pár týdnů po vypršení doby trvanlivosti nějak prudce zhoršovala jeho kvalita,“ konstatoval Rajchl. Pokud tak v obchodě na mírně prošlé meruňky narazíte, nemusíte se obávat. Prodejce by však měl takové označit a poskytnout na ně slevu.